Názory k článku Nekonečné čekání na Terezku

Ahoj Žabátko a Andrejko, mám hodně podobný zkušenosti jako jsi popsala v tomto příspěvku, taky čekání v porodnici při hospitalizaci jak to dopadne. Nakonec jsme o jednu holčičku z dvojčátek přišli. Druhá se narodila předčasně a v důsledku propojení obou holčiček přes krevní oběh se jí udělala v nožce tromboza a muselí jí když jí byly tři týdny a byla v inkubátoru, amputovat nožku pod kolenem. Znám kolotoč okolo doktorů, vyšetření, denní cvičení s řevem, skoliozu páteře atd.
Chtěla bych tě moc poprosit, jestli bys mi napsala na mail a mohly bychom si o našem podobném osudu popovídat méně veřejně. Naší Lucince je teď 18 měsíců, má protézku a zatím se "jen" přetáčí a plazí.
Jinak co se týče přerušení těhotenství pokud by se mělo narodit postižené dítě, plně s tebou souhlasím!
Hanka

Petro, díky, ale věřím tomu,že každý na našem místě by se choval stejně. Nemáš před tím kam utéct a to mimčo je přece naše a potřebuje právě naši pomoc a podporu. A kdybych si měla vybrat mezi Luckou a nějakým zdravým mimčem, už bych ju nedala ani za nic! Je to naše sluníčko a přináší nám hodně moc štěstí a lásky.

Proč SC? No napevno to naplánované nemám, ale když už by se podařilo relativně zdravé dítě donosit, chtěla bych se vyhnout poslednímu riziku, který podle mě průchod porodními cestami vždycky je. Nepostupující porod, oxytocin, zmatení signálů pro tělo, hypotoxie, slábnoucí ozvy a pak rychle kleště či vakuumextraktor. DM nebo otok mozku je na světě. :-) Já vím, že to riziko třeba není velké a že se připravím o zážitek a dítě o přirozenou adaptaci a tak důležité zdolání první vážné překážky v životě. Ale tak nějak bych v tomto věku chtěla maximum možné jistoty, že bude "vyndáno" nepoškozené a zbytek mu snad budu schopná nahradit výchovou. Radši risknu svoje komplikace po velké břišní operaci než třeba klešťový porod.

Ehm, dálkovou adopci.

Žabátko, nepřipadej si jako blb - ledaže si tak člověk připadá kvůli pocitu marnosti. Na názorový konflikt, který tu probíhá má postmoderní sociologie pojem "různice", je to spor, který se nedá vyřešit aplikací obecného záköna nebo pravidla a argumenty protistran zkrátka nelze převést na společného jmenovatele.
Já jsem taky zastánkyní prenatálních testů. Nejsem matkou postiženého dítěte, nejsem dokonce ani matkou zdravého dítěte, takže mě můžete snadno vyřadit z debaty jako osobu, která neví, o co jde. Je mi ale 35 a dítě bych ještě velice moc stihnout chtěla. O gentické testy se z logických důvodů intenzivně zajímám a moje případná první těhotenská návštěva u gynekologa by vypadala asi takhle:
"Dobrý den, jsem stará a mám strach. Chci všechny dostupný testy. V 10. týdnu chci odběr krve na těhotenský plasmatický protein A a volnou beta podjednotku choriového gonadotropinu. Ve 12. týdnu chci ultrazvuk na nuchální translucenci a nosní kůstku. Ve 14. týdnu klasický triple test na alfa fetoproteiny, choriový gonadotropin a nekonjugovaný estriol. Amniocentéze bych se ráda vyhnula, chci doporučení na high definition ultrazvuk se softwarem na čtení vývojových vad. Pokud by to neyblo možné, podstoupím riziko AMC."
Tuto podrobnost bych vyžadovala proto, že abstraktní debata o tom, zda postižené dítě ano nebo ne, nemá smysl. Jde o to, JAK postižené, jaké orgány, jaká prognóza, jaké vady. Bylo by to zcela jistě mé první a poslední dítě, bez možnosti pořídit si zdravou "náhradu. DS by představovalo veliké dilema, chtěla bych znát riziko spojených srdečních vad a šla bych se před ukončením těhotenství určitě podívat do stacionáře s DS dětmi. Darovat život za každou cenu nepovažuji za etičtější než úvahu nad následnou kvalitou života. Jinými slovy, dívám se na věc stejně jako ty, postižení jaké má tvoje dcerka bych přijala, ačkoli je s tím spojeno tolik komplikací. A přeju ti, aby se nemnožily a abyste je co nejstatečněji nesly i nesli.