Názory k článku Nekonečné čekání na Terezku

Take mam stejny nazor jako Denisa, napsala jsi to presne tak, jak to citim i ja.

Žabátko,
popisuješ to moc trefně, asi bych to líp nedokázala.
Jen se pokusím dodat, že přece zrovna tak jak nikdo nesmí nutit ženu A) podstupovat jakákoli vyšetření, B) následně po tom vyšetření k potratu. Tak zrovna tak nemůže nikdo nutit ženu A) aby to vyšetření nepodstupovala B) aby riskovala a následně porodila a starala se o postižené dítě. Ne každý se s takovým úkolem dokáže vyrovnat a pokud se rozhodne jinak NESMÍ být považován za špatného člověka.

Mimochodem nejsem si vůbec vědoma jak tu sem tam někdo popisuje, že by lékaři někoho do takových vyšetření násilně nutili. Skrining se provádí, každá žena s průměrnou inteligencí o tom ví a zcela svobodně ho může odmítnout. Amnio je už pouze na doporučení a tam kde vyjde špatně AFP a dál v závislosti na věku je hrazen. Po výsledku Vám lékař dá na vybranou a do ničeho Vás nenutí. Pokud ti bude 20 a AFP bude v pořádku musíš si amnio hradit.

Myslím, že tu nikdo nenabádá ostatní k vynechání vyšetření. Jen sděluje ostatním, že své dítě by nedal, ať se děje cokoliv, a v tom případě jsou některá vyšetření zbytečná, AMC dokonce riziková. A přejeme si, aby lékaři informovali, a ne nabádali k potratu.

Věro, v tomto svém příspěvku jsi velmi mimo a myslím, že jsi Žabátku docela ublížila.

Určite sa spoločnosť nezmení zo dňa na deň, i keď myslím, že určité pokroky tu sú, keď to napr. porovnám s názormi mnohých ľudí za socíku. Ja som mala to šťastie (či nešťastie?) sa s takýmito deťmi stretávať, vážim si zdravie svojich detí,aj keď nie je 100%. Ale na dawníkov mám trochu iný názor. Isteže, je to veľký problém, ale sú to zlaté decká, veľmi citovo založené a takémuto dieťatku by som dala šancu na život, i keď by bol možno kratší a s problémami (kto ich nemá?), dokážu si prežiť svoje šťastie, i keď je iné, aké si ho predstavujeme my zdraví.

Čítala som v jednej knihe, volá sa Vzorec šťastia o jednom takom teste s ľuďmi. Ak by si dala niekomu otázku, čo by chcel radšej: výhru 1 milión alebo úraz, po ktorom ostane na vozíčku? Neviem či by sa našiel niekto,čo by si prial to druhé.
V nejakom americkom štáte (kde inde;-)) porovnávali subjektívny pocit šťastia a nešťastia u skupiny ľudí, ktorí prednedávnom vyhrali nejaký väčší obnos peňazí a u ľudí, ktorí práve prekonalí vážny úraz chrbtice a skončili na vozíku. Samozrejme pocity prvej a druhej skupiny boli diametrálne odlišné.

Po roku týchto ľudí testovali znova. Pociťovanie šťastia u ľudí v oboch skupinách sa vôbec výrazne nelíšilo.

Tým som len chcela povedať, že usudzovať o niekom len na základe jeho fyzického či mentálneho stavu, či je jeho život šťastný a či má zmysel, je dosť zavádzajúce. Naše šťastie viac závisí od nášho pesimistíckého či optimistického postoja k životu, od porovnávania našej situácii s ostatnými a menej od našej skutočnej životnej situácie. Zmena nás vždy vykoľají, ale počase sa zase vrátime k svojmu životnému postoju.

Žabátko, prajem ti, aby tvoja dcérka zažila od ľudí čo najviac dobrého. Ak jej veríš ty, bude si veriť aj ona sama a postoje zopár hlupákov ju nezlomia.
Držím palce.

Cudzinka, dík za pochvalu, to vždy poteší :-))).