Názory k článku Nekonečné čekání na Terezku

cizinko - nejsem gynekolog, pouze informovaný laik. ono tripl test samozřejmě povinný není - pokud gynekolog dopředu neinformuje, přišlo by mi přinejmenším v pořádku se zeptat, proč mi někdo chce odebrat krev, co tím sleduje a proč. a když to vyjde špatně, tak co dál - pokud jsem maminka nehodlající podstoupit ani amnio a už vůbec ne interrupci, s díky a úsměvem odmítnu krev dát....
Bohužel tento přístup gynekologů (nic neřekne, neobjasní) si v nich pěstujeme my matky, protože jsme pasivní a neptáme se....
sedím celé dny na netu, takže spoustu informací mám odtamtud a svého gynekologa nebudu zatěžovat otázkama, na které znám odpověd - ale když nevím, tak otevřu pusu - bohužel mnohé matky takové nejsou....
jetliže paní Náglovou lékař neinformoval co testy obnášejí, přijde mi podivné, že se neptala....protože na otázku "co je to za odběr" musí nutně přijít pravdivá odpověd - zjištění pravděpodobnosti vývojových vad plodu.
nepředpokládám, že by si lékař dovolil říct, že se rodička nemá starat, nebo že by zalhal.
asi je to poněkud zmatené, ale sumasumárum chci naznačit, že zajímat se musíme především my matky - jedině tak si své doktory "vychováme".

elda

tak jestli si myslíš, že já a moje rodina jsme bez minulosti, co se týká nemocí, smrti, dlouhodobé péče o nemohoucího člověka, že se nám "neštěstí" vyhýbá, tak to se mýlíš. V naší rodině to nechodí tak, že se narodí zdravý človíček po bezproblémovém těhotenství, pak prožije dlouhý krásný život plný "sladkobolných keců" a v plné síle a ve vysokém věku ho skolí infarkt. Tak to fakt není.

A i já snad mám právo vyjádřit se k dění ve společnosti. Nikomu svůj názor nevnucuji, jen ho obhajuji.

A to, že moje názory nejsou jen teoretické kecy, se kterými nemám v praktickém životě nic společného, vyvracíme s manželem třeba tím, že se v současnosti právě jedné rodině, která se i přes nátlak společnosti rozhodla dát šanci svému postiženému dítěti, snažíme všemožně pomáhat (péčí o další děti, odvozy, zjišťováním informací, psychickou podporou). Takže nikdo nemůže napsát, že opravdu nevím, o čem mluvím, protože mé děti jsou buď zdravé nebo jejich postižení byla tak vážná, že nebyla slučitelná se životem.

To bez pochyby:-))), ale ne o tom byla moje otazka.

Zabatko, ja nemluvim za Verku a ani nechci zasahovat do sporu, jestli ma nebo nema smysl privest do sveta postizene dite. Ja spise chci vratit ty tvoje vznesene spekulace o financnich a zivotnich nakladech na peci o postizene deti zpatky na zemi a se vratit do praxi a realnich moznostech soucasne prenatalni diagnostiky. Jestli jsi precetla celou diskusi, tak ti muselo skutecne uniknout par dobre informovanych prispevku o presnosti a rizikach testu. Tady take muzeme polozit otazku nakladu - tak financnich, tak psychickych. Je podle tobe smysl nutit delat geneticke testy pro lidi, ktere o interupci neuvazuji? Uvedomujes si, ze statisticka perspektiva porodit opravdu tezce postizene dite, ktere bude treba trpet cely zivot je pro tricatnici rozhodne mensi (1 z nekolika 1000) nez samovolne potratit zdrave miminko pri AMC (1 ze 100). Jo, bez pochyby, krevni testy a UV vysetreni ty tisicove sance postizeni snizuji na stovky, desitky, a i treba i na mensi cisla, a jen pak se provadi AMC, ale vysledek tohoto postupu je ten, ze 90 procent zen, kterym byla zdeleny spatny vysledek krevnich testu, proziva strach a bezsenne noci zbytecne. Ti, co nechteji postoupit riziko potraceni zdraveho miminka, musi si bat az do konce tehotenstvi. Navic spousta doktoru neinformuji zeny o orientacni povaze testu a UV vysetreni, tim zvetsuji strach. Ujistuji te, ze pro mne krevni geneticke testy provedly bez vysvetleni a optani (v 1999), moji nespokojenost zpetne zahladily lzi, ze byly nutne kvuli RH faktoru (to je ale jiny test, jak jsem ve sve linnosti az ted zjistila). Tam, kde lidske technicke dovednosti jsou omezene, experti a spolecnost musi se chovat pokorne, a nechat prostor pro individualni eticke uvahy jedince. Je povinnosti lekaru informovat vsestranne pred kazdem testem, a nechat si rozhodnout tehotnou. Nemyslis?

Když byly děti menší, měli jsme mikrobus, teď máme dvě auta. Většinou s tím vystačíme, nejstarší děvčata už mívají svoji dovolenou. A když je náhodou potřeba, vypomůže některý ze skorozeťáků svým autem.