| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nekonečné čekání na Terezku

[<<Předchozích 70] Příspěvky 7180 z 375 [Dalších 295 >>]
Luboš+1+11
  • 
13.3.2006 9:17:51
Dobré ráno, přece jen mi to nedá, abych nenapsal pár řádků, které snad předejdou nedorozumění, že naše děti poznaly v životě jen suché brambory a na kroužka a vzdělání už nezbývá.Bydlíme s manželkou od svatby na větší hospodářské usedlosti na samotě (bývalý větrný mlýn) na kopci uprostřed polí a luk nad Hanou na úpatí Drahanské vrchoviny. Okolí a příroda kolem je ideální prostředí pro děti jakéhokoli věku. Já pracuji jako ředitel menší neziskovky, manželka je středoškolská profesorka. Nejstarších pět dcer vystudovalo nebo v současnosti ještě studuje na vysoké škole, další tři jsou na střední, zbytek ještě na základní škole. Všechny děti hrají na nějaký hudební nástroj, ty co jsou po mámě, jsou šikovné výtvarně. Finančně rodinu zvládáme jako většina průměrných rodin v tomto státě. Dva průměrné platy a běžné přídavky, žádné zvláštní sociální dávky. Jsme už dest roků na svých jedenácti dětech a další eventuální děti už budou pouze naše vnoučátka. Co se týká domácích prací a povinností, je to pohodové právě s více dětmi než s jedním nebo dvěma. Samozřejmě až odrostou, protože do té doby je to záhul, hlavně pro mámu. Denní rozpis velkých domácích prací - nákupy, jídlo, topení, vaření, nádobí, vysávání, mytí apod. přidělí každému z našich dětí maximálně jednu práci denně a někdy ani to ne a máma má tu výsadu, že může vykonávat většinou už jen supervizi, poslouchat s šálkem čaje, jak Terezka šmidlá na housle, zkoušet Vítka z dějin umění nebo hrát s Bětkou žolíka. Jak mít nebo nemít děti víme, v tom byly rady některých opravdu mimo mísu, ale děkujeme přesto za názor. Velkou rodinu nemáme programově. Jinak co se přepravování týče, dřív jsme měli mikrobus, teď, co jsou děti už větší, máme dvě auta.Zvolili jsme si životní styl, který nám vyhovoval, měli jsme dost místa v krásném přírodním prostředí, měli jsme pocit, že máme dost sil a přiměřené množství peněz, abychom mohli mít víc dětí. Výsledek je, jaký je a i kdybychom mohli měnit, nechali bychom věcem i dnes nejspíš stejný průběh.
Luboš Nágl
Moly
13.3.2006 8:54:37
Ahoj jsem tu nova a sleduji tuto diskusi az dnes. Souhlasim s tebou ani ja si nemyslim,ze postizene ditě je dar. Mam dvě zdrave děti,když jsem čekala sve prvni,opustil mě přitel ale nikdy jsem nepomyslela na potrat. V tomto připade bych to asi zvazila. I ja si myslim že ne každy ma tu silu se s tim vyrovnat.
Martina
  • 
12.3.2006 21:08:33
Reagujitak troch navás všechny moje dítě se narodilo údajně zdravé po čase se ukázalo že to tak není a s jeho postižením vedeme boj už 13 let a víte co mě mrzí vedou se diskuse o tom zda jít na potrat pokud se to ví dopředu co s dítětem pokud se to zjistí později ale nikde nevidím diskuzi o tom jak pomoct rodičům kteří jsou v tom často sami epileptický záchvat naveřejnosti vůbec pokud je to malé město vás téměř vyřadí ze společnosti integrace ve škole proč mají moje děti chodit do třídy z někým postiženým netolerance a nepochopení to je co ubližuje nejen dětem ale i rodičům postižených dětí a nazávěr jenom tolik po skušenosti kterou mám bych do toho šla znovu i kdybych to věděla dopředu
Pavla+Max 13t
  • 
12.3.2006 20:27:07
Nevím,nevím.Mám vrozenou vývojovou vadu,takže jsem měla sledovaná všechna tři těhotenství na genetice.Moc jsem o tom přemýšlela,ale život je tak těžký pro zdravé,natož pro postižené dítě.Je to těžká volba a každý musí rozhodnout sám,ale kdo se mi o dítě postará až já už tady nebudu.Jsem si jistá,že bych ho měla ráda,ale přece nemůžu chtít po manželkách ostatních synů,aby se staraly o člověka s handikapem,ke kterému vlastně ani nemají vztah.
Těžká volba.Moc těžká.
Adria
  • 
12.3.2006 20:10:04
Nic si z toho nedělej....absolutně Tě chápu. Člověk se jen zbytečně zamotává...chápu i Tvé myšlenkové pochody. A je to pak ubíjející se z toho vyvlékat...v uvozovkách....
12.3.2006 16:05:05
Náš nejmladší začal chodit do školky, kde ve vedlejším pavilonu jsou mentálně i fyz. postižené děti a z druhé strany fyz. postižení dospělí - většinou na vozíku. Nějak mě to nezaráželo a od svého staršího syna jsem věděla, že do pavilonů chodí děti ze školky hrát si společně s postiženými dětmi a povídat si s postiženými dospělými. Vždy jsem je zdravila, ale náš nejmladší zarytě mlčel a pozdravit nechtěl. Až to nevydržel jeden pán na vozíku, kterého jsme vídávali dost často a zeptal se syna - chceš svézt? On chtěl a byl moc rád. Pán mu říkal, že ho porazilo auto a že už se nikdy nepostaví na nohy. Od té doby pokaždé, když někoho vidí na vozíku, tak se ptá - taky tě porazilo auto? Jenže jednou se mi vytrhl a přiběhl k mentálně postiženému chlapci na kočárku a než jsem stačila překvapeně cokoli udělat, dotyčný po něm chňapl a kousl ho do ruky. Ještě víc mě zarazilo chování maminky, která přímo zařvala - máš si toho hazlíka hlídat, mrcho.
Mrcha jsem byla já a hajzlík můj syn. Tato maminka mi moc láskyplně nepřipadala. Chápu, že se její chlapec mohl vylekat, či mohl být i agresivní, ale tohle mě dost zarazilo. Bohužel, syn po návratu z nemocnice už nedokázal vstoupit do areálu školky. Teď se bojí jakkoli odlišného dítěte, i barvou kůže. Chodí do jiné školky a dětskému psychologovi, který mi řekl, že tato příhoda ho těžce poznamenala a že se uvidí, zda tu hrůzu z odlišných dětí dokáží odstranit. Obávám se, že jeho strach spíš způsobila ona dotyčná maminka svým chováním, než ten chlapec kousancem.
Myslíte si, že tato maminka poskytuje svému synovi to nejlepší?
Já vím, o tomhle se moc nemluví a nehodí mluvit, jde přece o postižené dítě. Ta dotyčná maminka mi připadala, jako naštvaná na celý svět. A asi byla.
I takoví rodiče se starají o své postižené dítě - všemi opuštění, kteří jsou na péči o své dítě navždy sami. Ne jen ti "šťastní", kteří mají podporu rodiny a okolí a berou to jako životní výzvu.
cizinka
  • 
12.3.2006 11:31:18
Jen upresneni od milovnice presnosti - nechutne pro mne byly ne tvoje nazory v celku, ale jen nektere formulace a pasaze v jejich obhajobe:-))). Snad jsi toho vsimla, a to i presto, ze z toho co pises, tak se to nezda:-)).
Šárka
  • 
12.3.2006 11:26:50
Já věřím,že je to inteligentní,vzdělaný a citlivý člověk,nechci nikoho urážet,ale jak se dá zvládnout plně se věnovat 11dětem,dát jim vzdělání a postavit je do života?
12.3.2006 10:57:19
Drahá Eve! Již styl tvého vyjadřování svědčí o obrovské inteligenci a vrozenému citu a toleranci...!!! Můžu Tě ujistit, že pan Nágl je naprosto normální, inteligentní, velmi vzdělaný a hlavně láskyplný člověk. Narozdíl od Tebe... Nikdy by jej nenapadlo kritizovat někoho třeba pro to že nechce mít nikdy děti nebo pro to že jich má třeba 20, ale to zřejmě opravdu o toleranci, která Tobě nic neříká. Vůbec bych řekla, že Tvúj příspěvěk k této debatě je bezpředmětný. Běž prosím diskutovat k sobě rovným.
Šárka
  • 
12.3.2006 10:54:04
Já plně souhlasím s Eve,v dnešní době mít 11 dětí je nezodpovědnost,dát dítěti najíst není plnohodnotný život,co třeba kroužky, nebo studium a jak se přepravují,to je tak na vlastní autobus.Není ten článek trochu smyšlený?
[<<Předchozích 70] Příspěvky 7180 z 375 [Dalších 295 >>]

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.