Názory k článku Máme doma originál

Siso, jde o dr. Krejčířovou z Thomayerovy nemocnice, tel. 261083436.

Vám Maceško za všechny Vaše články. Mám zažádáno o NRP (byla jsem doporučena) a vaše povídání mi moc pomohlo a stále pomáhá. Jsem na začátku cesty a tak mi zatím konkrétně nejvíc pomohl třeba ten díl o reakcích vašich blízkých na vaše rozhodnutí přijmout dítě z dětského domova do rodiny, protože se tak podobal tomu, co jsem v této fázi zažívala i já. Ale i ta všechna ostatní nádherná sdělení mi moc dávají - minimálně mě nutí hodně přemýšlet. Věřím, že se k vašim příspěvkům budu pravidelně vracet a nacházet v něm další a další význam a pomoc. Pokud vydáte knihu, určitě si ji koupím. Ale i tak doufám ve vaše další příspěvky na "rodině". Máte velký dar psát. Vaše empatie a schopnost dívat se na svět očima vašich dětí je mi moc blízká. Vaše články se krásně čtou a přináší dojetí, mezi řádky čtu o vaší obrovské síle a trpělivosti. Přeji vám i vaší rodině hodně štěstí a rodosti. Dáša

Maceško - krásné, ozvu se...
Chtěla bych všem, kteří si chtějí prohlédnout další Míšiny obrázky (i obrázky jiných dětí s autismem), případně se dozvědět i něco víc, doporučit stránky www.brno.apla.cz - zvláště oddíl Příspěvky rodičů a Tvorba dětí.

Nejprve ti Maceško musím "vynadat", že jsi na svůj další článek nechala tak dlouho čekat. Už jsem chtěla napsat článek na téma "Pomoc, kde je Maceška". V poslední době se většina diskusí u článků zvrhává v urážení, překrucování atd. U tvých článků tomu tak není a všechny příspěvky k nim jsou plné porozumění. Asi je to proto, že jsou napsány tak krásně a s láskou k dětem. Také doufám, že tvé články nechá bez povšimnutí Bob, protože bych chtěla, aby z nich (včetně diskuse kolem) vyzařovala jen pohoda.

Přeji hodně štěstí a spousty smíchu.

Maceško,

díky za jeden z dalších krásných článků plných životní pokory, bezmezné trpělivosti a lásky. Brečím u něj jako malé dítě.

Přečetla jsem si ho až dnes i se všemi dalšími příspěvky a jsem za ně moc ráda. Dnes se lidé příliš nechtějí zabývat trably, které je v životě doprovází, ač by z nich mohli těžit a raději se stávají pouhými bezstarostnými konzumenty. Musím říct, že se delší dobu zamýšlím nad tím, co a kdo je v tom našem světě opravdu „normální“. Zda ekonomické vzorce, kapitálový trh a peníze, které určují diktát celé společnosti nebo zda má větší váhu láska k bližnímu, krásné chvilky prožité během dne, které jsme se už odnaučili při honbě za „povinnostmi“ nevidět. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, proč je člověk na světě, jaký má úkol a jaký má život smysl. Z Tvých článků je vidět a cítit, že Ty už to dávno víš a hlavně podle toho konáš. Je to těžká cesta, kterou lemují právě ty radosti, o kterých píšeš. A právě naučit se vidět ty radosti je sakra těžká práce, protože tomu předchází změna myšlení. Tvé články mi pomáhají třídit si věci na důležité a nedůležité.
Pokud Ti to čas jen trochu dovoluje, také bych se přimlouvala za vydání knihy, protože takové čtení působí jako živá voda a myslím, že je jí právě v současné době hodně třeba.

Chtěla bych Ti moc poděkovat za lásku, kterou dáváš nejen svým dětem a svým blízkým, ale také nám, čtenářům. Přeji Ti, ať se všechno dobré vrací a také mnoho sil do budoucna.

A dodatečně Michalce přeji k narozeninám jen to dobré, to nejlepší už si vybrala – svoji mámu.