Názory k článku Máme doma originál

Mila Macesko,

tak trochu zavidim. Michalka zije svuj zivot, ktery je "jiny" vymyka se tomu, co vetsina povazuje za normalni. A presto, jak muzeme s jistotou rict, ze my zijeme normalni zivot, ze my vnimame vse spravne. Docela zavidim, Michalka vam umoznuje kazdy den sledovat jiny - novy svet, pro moho z nas nikdy nepoznany. Fascinuje mne to i kdyz chapu, ze s tim mate v beznem zivote hodne starosti. Proto drzim palce.

Nadherne napsany clanek - az jsem si poplakala..Smutne, ale zaroven vesele a plne optimismu a zivota.
Obdivuji vas jak vse zvladate a preji Michalce k narozeninam hodne stesticka, zdravicka a spousty krasnych obrazku.. a vam do budoucna stale stejny optimismus a veselou mysl. A cele rodince hodne stesti.

Jak si Michalka rozumí se sourozenci?
Navenek se může zdát, že vlastně moc ne. Nejraději je sama, jejich světu příliš nerozumí...ale přesto má hluboký zájem o to jim porozumět. Je to vidět v jejích kresbách. Třeba když Helča prožívala trable se svou první láskou, Michalka malovala samé obrázky uplakaných holčiček s telefonem (mobilem) u hlavy, ze kterého se linila přeškrtnutá srdíčka.
A jak berou oni ji?
Jednou jsem jí vysvětlovala, že život začíná, probíhá a končí. Ona se vyděsila: Kdo se o mě bude starat, až umřete?
Dřív než jsem dokázala zformulovat srozumitelnou odpověď, zareagoval Danek: Máš přece nás, Míšo. Vždycky se o tebe bude mít kdo starat. A když tady už nebudeme my, budou tady naše děti. Nemusíš se bát.

za vaše slova, za pochopení a povzbuzení, a za všechna přáníčka k Michalčiným narozeninám. Pejsek od Channah se Míše moc líbil, je opravdu kouzelnej.

Co se týká obrázků - Šípkovou jsme Michalce vyrvali dřív než ji stihla znehodnotit:-) Ona totiž nemaluje proto, aby namalovala obraz nebo aby to bylo hezké, ona prostě maluje to, co ji zrovna zaujalo...Takže většina obrázků je zmačkaná, potrhaná, počmáraná, klidně si na nich rozepisuje tužku nebo počítá příklady. Ale už jsem tu našla další dva vcelku plnohodnotné obrázky, tak ještě nějaké shromáždím a zveřejním. Manžel už několikrát uvažoval o tom, že její obrázky někam pošle, ale zatím jsme to neudělali. Povzbuzující je, co jsem se dočetla v jedné knize: "Zdá se, že pro úspěch ve vědě nebo umění je alespoň trocha autismu nezbytná. Nevyhnutelným předpokladem úspěchu je totiž schopnost, aby se jedinec dokázal oprostit od každodenního světa a ryze praktických úkonů a pohlédl na svět kolem sebe jinýma, originálníma očima Jinak neobjeví dosud nevyšlapané cesty a jeho schopnosti se neuplatní." (T. Attwood, 2005)

Kejklířko,rozumím - ještě Zuzka...píšu si :-)
Pokud chceš víc tatínkovského pohledu, v březnovém čísle časopisu Kamínky pro rodinu vyšel rozhovor s naší rodinou, a jsou tam i Vladovy názory a odpovědi.

Přečetla jsem si ten super článek a zapátrala v paměti. 5 dětí - kluci (jako rytíři, kteří se zapomněli v tomto století), Helenka (její boj se sebevědomím je mi tak blízký), Míša (než ji stihnete zachytit mezi prsty, už ji vítr zavál někam dál), ale ještě chybí ...Přečetla jsem zpátky všechny tvoje příspěvky, Maceško.Zuzka!!!Pevně věřím, že příští článek bude právě o Zuzce. Určitě má i ona v sobě něco, čím je jedinečná a čím se nám vryje do paměti.
A konečně mi došlo, proč tak všichni obdivujeme tvoje články. Četla jsem je před půl rokem a vycítila z nich lásku a snad se i poučila. Dnes jsem je přečetla znovu a přišly mi neméně zajímavé a poučné. Zjistila jsem, že jsem tentokrát přečetla mezi řádky zase nové informace.Na tu tvou knihu (o které prý nechceš ani slyšet) stejně jednou dojde.Bude pro nás všechny úžasná právě proto, že si v ní najde každý ten svůj kousek zrcadla.

Pro matky jsou jejich děti na prvním místě všech žebříčků a hodnot. Je zřejmé, že tvé články jsou o dětech. Přesto - co hlava rodiny? Možná si přál tvůj manžel zůstat v anonymitě. I jeho úhel pohledu by však byl neméně poučný.

No, docela jsem tě zaúkolovala. To jsem původně opravdu neměla v plánu, šlo mi to nějak samo...
Míše přejeme báječné narozeniny a všem Vám nadále originální život.