Názory k článku Velikonoční pondělí na pohotovosti

Jo a uznávám, že jsem to napsala hodně zjednodušeně a problém tak jednoduchý není, ale to by bylo na dlouhou diskuzi.
Jenže za problém přesčasů si z hodně velké míry mohou lékaři sami. Chtít jim přesčasy vzít je totiž jako píchat do vosího hnízda. Argumentuje se tím, že peníze za přesčasy tvoří velkou položku jejich příjmů. Jenže problém je, že sami potom toho zneužívají a na to, že jsou přetížení se vymlouvají.

Když jsem pracovala v Čechách na interně, fungovalo to takto: lékaři měli pracovní dobu od půl osmé do půl čtvrté. Jeden z nich potom zůstal sloužit přes noc ( v současné době 2 z nich), druhý den měl opět svou pracovní dobu a zůstával v práci až do půl čtvrté. Takže se snažil co nejvíc v noci vyspat, aby byl druhý den k použití. Sestry se báli ho budit. Pokud měl pocit, že je buzen zbytečně býval protivný, na sestry i nemocné.Samozřejmě jen menšina z nich, odhadla bych to tak na 30%.

V Rakousku měl lékař pracovní dobu od půl sedmé do půl třetí a jeden z nich zůstával přes noc. Jenže druhý den ráno odcházel domů se vyspat. Sestry tudíž neměly strach ho v noci budit, protože druhý den nepracoval.

Jenže tomuhle se, nevím proč, lékaři u nás vehementně brání.

Jsem z oboru a moooc fandím, protože aby šel člověk do práce v pátek ráno a odcházel v po navečer je naprosto nelidské a hlavně vůči pacientům nebezpečné a kdo nezažil, nepochopí. Apropo - cože se to učíš :-) ?

Vlaďko, neřekla bych, že naivní...
Ale chápu, že se Vám nelíbí, když se píše, že na tom lékaři nejsou tak špatně, jak se snaží před veřejností prezentovat.
Teď se bijí o svá práva, tak chtějí mít oporu veřejnosti. Mou podporu by měli za předpokladu, že by sami bojovali proti těm nezodpovědným a neslušným ve svých řadách.
Je to těžká, náročná a velice odpovědná práce, já bych jí dělat nechtěla a proto jsem si jí ani nevybrala.
Bohužel, ještě jsme nedosáhli platové úrovně západních států, ale to se netýká jen platů lékařů, ale vesměs všech ostatních platů.

"dvojnásobek" - myslíte cca 200Kč/hod? (Může se v různých okresech mírně lišit). Myslím, že o závratných příjmech lékařů sloužících noční služby v nemocnici a pohotovosti zde panuje dosti značné nevědomí. V nemocnice to může být i méně než poloviční částka.

Milí přátelé, přidám také něco ze svých zkušeností z pohotovosti.
Na pohotovost jsem se jednou dostala před 5 lety, bylo opravdu zle a mojí chybou bylo, že jsem se nejprve snažila /a doufala/ vyléčit neúspěšně. Vzhledem k tomu, že jsem jinak bez potíží a k lékaři jsem se dostala jen kvůli potvrzení nebo očkování, byla jsem nemocí opravdu zaskočena a netušila jsem, že z pátku odpoledne do pátlu večera se přitíží natolik, že začnu vyhledávat pohotovost.
Když jsem se tedy dostavila na pohotovost /asi v 20h/, kde bylo úplně prázdno, setkala jsem se s lékařem, na kterého nikdy nezapomenu... při vyšetření na mě křičel a když mi předepsal penicilin, vzpomněla jsem si a řekla mu, že na tento lék jsem alergická. Vyhodil mě z ordinace.
Po 4 letech jsem tohoto lékaře náhodou potkala na ulici, poblíž pohotovosti v jiné části Prahy, kde nyní bydlím. Srdeční tep se mi zdvojnásobil a já se vyděsila. Pokud by mé děti potřebovali někdy pohotovost, a já se opět s tímto lékařem setkám v ordinaci, otočím se a vyhledám lékařskou pomoc jinde.
Zajímalo by mě ale, kde si můžeme stěžovat na sprosté chování lékařů. Samozřejmě uznávám, že pacienti jsou také nepříjemní, ale sebe řadím spíš mezi stydlivce, nechci obtěžovat když mám "subjektivní" potíže.
Jiná zkušenost je ze zubní ordinace, po lékařském zákroku /ukončeném/ mě bolela asi půl roku celá polovina čelisti a nemohla jsem na této straně kousat. Když jsem si "stěžovala" své zubařce, ptala se mě, zda-li chci bolestí vyskočit z okna. Řekla jsem že ne, tudíž mi řekla že to není nic vážného a že se zubem nebude dělat nic. Poté jsem odcestovala do Francie, kde jsem se po 3 měsících šla k jinému zubaři zeptat, zda-li je to normální, mít stále tu bolest v čelisti a že stále nemohu kousat a omlouvala jsem se, že jsem pacient který je "přecitlivělý". Paní doktorka udělala rentgen, velmi dlouho se divila, že takové praktiky neviděla nikde na světě, ani v Rumunsku ani v Indii, a snažila se zub zachránit...bylo pozdě bohužel, ale alespoň nyní místo něj mám protézu a čelist mě nebolí.