Názory k článku Velikonoční pondělí na pohotovosti

Pavlino, naprosto ocenuju vas postoj, ze jste se "nedala". Nedokazu pochopit arogantni a namysleny postoj doktoru, kteri jsou tu pro pacienty a jejich rodiny a soucasti lecby prece neni jen spravna diagnoza, ale i psychologicka podpora pacienta a rodiny, kteri pravdepodobne nemeli zrovna ten nejlepsi den!
Preju co nejmene sprostych doktoru a jen tu nejlepsi peci! :o)

Pavlino, naprosto ocenuju vas postoj, ze jste se "nedala". Nedokazu pochopit arogantni a namysleny postoj doktoru, kteri jsou tu pro pacienty a jejich rodiny a soucasti lecby prece neni jen spravna diagnoza, ale i psychologicka podpora pacienta a rodiny, kteri pravdepodobne nemeli zrovna ten nejlepsi den!
Preju co nejmene sprostych doktoru a jen tu nejlepsi peci! :o)

Lízo, no právě, ať si vedlejšák klidně berou, ale ať se pak chovají tak, jak mají a nevymlouvají se na přebytek práce.
Ten luxus, že jsem měla svého ošetřujícího doktora jsem u nás zažila pouze jednou. Na rizikovém oddělení nemocnice CB.Ale mám pocit, že to je vůbec zcela výjimečné oddělení. Výborné sestřičky, lékaři, všichni ochotní, vstřícní, komunikativní atd....Od té doby jsem to už nikde nezažila :-(
Na dětském jsem, bohužel, byla několikrát,každý den jiný lékař, pozdravit uměla jediná lékařka, o tom, že by se mi někdo představil nebo měl alespoň na plášti cedulku se svým jménem, jsem si mohla nechat jen zdát.

Ale jinak si myslím, že Ty jsi v pohodě, už jen to, že jako lékařka aspoň někde vidíš chyby.

Já jsem pracovala jako sestra 9 let, ale z toho většinu let v zahraničí. Každopádně už se do zdravotnictví nikdy nechci vrátit, mezitím jsem vystudovala úplně jiný obor.

Jitko, jasně. Chápu, že někde je to i takhle. Na druhou stranu, když bude 8-hodinová pracovní doba a provoz na směny, můžou pacienti v nemocnicích rovnou zapomenout na to, že by měli svého ošetřujícího lékaře (i když dnes díky tomu, že se s nima někde dr nebaví, ani nevědí, že ho mají, ale to je druhá věc).
Pokud jde o služby - no někdo slouží rád kvůli penězům a baví ho to, a jiní slouží neradi, protože nemají rádi adrenalinové situace a protože třeba zrovna těžce snášejí nevyspání. Nicméně podle platnýho znění zákoníku práce je už dneska množství přesčasů, který u jednoho zaměstnavatele odpracuješ, a množství pohotovostních hodin, omezené. Celkem na rozumnou míru. Na druhou stranu nikomu to nebrání vzít si služby navíc někde na vedlejšák...

Při čtení článku, jsem si v duchu říkala, tenhle přístup znám.

Je to rok zpět - neděle, malénu byl cca rok a protože začal chodit brzy, tak v roce už běhal, lítal a tak. Před obědem malej blbnut s tátou , já připravovala talíře, slyším ránu a řev, malej narazil na roh dřevěného obložení. Hned jsem běžela za klukama. Malej na čele šílenou modřinu a bouly jak nejen barvou, ale i velikostí švestky, přesně uprostřed čela. Tátu jsem uklidnila, ať jde na startovat auto, protože bydlíme cca 15 km od civizace. Vzala jsem tašku s doklady a dětskými proprietami a vyrazili jsme, malého jsem celou cestu vlhkou žínkou utírala. Malej vypadal s tou modřinou hrozně, nedovolila jsem mu aby usnul. Dorazili jsme do nemocnice, jeli jsme rovnou na dětské oddělení, tam k nám přišla paní doktorka, která malýho prohlídla, uklidnila nás, že to bude dobré, ale že by přeci udělal rentgen hlavy. Samozřejmě jsme souhlasili.
Odešli jsme na rentgen, kde jsme půl hodiny čekali, než si doktor vyřídí své soukromé telefony (alespoň si mohl zavřít dvěře). Po vyložene nepříjemném rentgenu , jsme šli čekat do čekárny ambulace. Po 1 hodině čekání jsme přišli na řadu, musím říc, že jsem velký kliďas. Přišli jsme ke stařšímu lékaři, kouknul se malýmu na hlavu a začat plivat jedovaté poznámky, typu: vy jste nikdy neměli bouly? S každou blbotí hned na pohotovost. To dítě je přecitlivělé apod. Musím říci, že jen pohled na mého chlapa, mě donutil držet pusu. Poslední kapkou byla infomace, že ten rentgen byl úplně zbytečnej, protože hlava je v pořádku. Vyšla jsem ven před ordinaci a musím říci , že jsem si nebyla jistá jestli se mi to nezdálo.
V pondělí jsem si zajela s malým k naší paní doktorce, které když jsem to vyprávěla spadla čelist, protože to nedokázala pochopit. Na ten retgen nás poslala ještě jednou, aby měla jistotu, že se to lepší.
Bouly a modřinu měl malej asi měsíc.

Myslím si, že lékařství je především o lidech.