Názory k článku Dítě jako svědek intimností

Ahojky, problém mimi v bříšku jsem řešila před rokem a doporučím za odbornou literaturu knížku Krtek a maminka (přesně ten krtek, který si za nás nechával šít kalhotky a jezdil opraveným autíčkem). Ale prolistujte si ji radši ještě než ji koupíte. Je o zajíčkách, kteří spolu napřed laškují, pak se nechtí, pak se zas chtí, tak se vezmou (realita jak vyšitá :o)). No a po svatbě se k sobě přitulí, protože se mají moc rádi. A Zajdulce pak roste bříško a oznámí Zajdovi, že budou mít malé zajíčky. Zajda schání výbavičku a je nervózní z budoucího porodu ;o) a pak je tam ovšem celkem natvrdo porod. Zajdulka na zádech a mezi nožičkama jí vykukuje zajíček. A taky vysvětlení, že to trvá dlouho a bolí to, ale že maminka je hodně ráda, že miminko má.
Doporučený věk je 4roky, ale naše beruška to celkem pochopila ve 2 letech. A přesně podle psychologů si z toho vzala jen to, co je určeno pro její věk. Až ve 3 letech se začala snažit hledat místo odkud vylezla. Jsem po císaři, takže pohoda, gynekologická prohlídka se nekonala :o)))))) Těhotenství s poučenou slečnou bylo super a celé ho prožívala se mnou (čekala 2 zajíčky, kteří se jí pak v porodnici taky narodili: když obdivovala mimi, položila jsem vedle ní na postel 2 plyšáky a ona pak poučovala sestřičky na porodním, že z ní právě vypadli...)

Já nemyslela rozhovor typu "Víš, jednou najdeš někoho, koho budeš mít opravdu ráda... a pak...". Samozřejmě, že tyhle postoje se dají předat asi jen rodinným příkladem... spíš jsem myslela důležitost jakési důvěry dospívajícího třeba k té matce (nebo kamarádce), vědomí, že je tu kdyby něco, tak se lze na mne obrátit i s takovouto choulostivější situací... pomoc a podpora v nejistotě, když se něco nedaří... to, že dáme svým dětem příklad krásným vztahem, bohužel není zárukou toho, že samy nebudou mít problémy. I vztahům je třeba se naučit.
A prostě myslím, že "jenom prosímtě používejte kondomy" nestačí.

Čirou náhodou jsem majitelkou jednoho puboše (slečna 14 let) a řekla bych, že to odpovídání na otázky bez uzardění zas tak aktuální není. "Mechaniku" mají puberťáci nastudovanou, není problém se k tomu dostat na netu, ve škole, v televizi, v literatuře... v terminologii a teorii mají myslím jasno. Pozoruju, že jediné, co už k tomu mohu opravdu dodat (i když neodhadnu s jakým konečným efektem) je právě to "jak je to se vzrušivými pocity" jak tu bylo uvedeno... tedy že nejde jen o to "tření a model pístu", ale HLAVNĚ že jde o to s kým to provozuji a co mne k němu psychicky poutá.
Pozoruju kolem sebe dost lidí, kteří mají sice zvládnutou "techniku", ale je jim celkem jedno s kým :o/

jejda, tady se strhla zasvěcená hysterie, že doktorka filozofie nechce, aby si děcka ve školce hrála na doktory. Že bychom ji upálili?
Přitom celkem normálně říká, že to není vhodné, při tom zdůrazňuje, že kárání a tresty jsou v tomto případě nebezpečné.
Jak byste to teda viděli správně. Že paní učitelka v případě, že Honzík poukáže na masturbujícího Pepíčka(a to si piště, že se s tim Jéňa párat nebude), tak vysvětlí celé třídě, jak je dotýkání mezi nožičkami pěkné a přirozené, aby děti mohli později sexuálně správně navázat? No chtěla bych vidět, co by rodičové s pí učkou provedli:). Mně na rozdíl od mnohých už dvě děti dospěly(holka a kluk)A i při otevřených vztazích se nám povedlo, že případnou onanii si každý člen rodiny odbýval soukromě, což je dle mého v pořádku. A jak jsme to řešili? Dítě, které naznačovalo možnost ukájet se v hromadné dopravě bylo nějak zabaveno, takže vzhledem k tomu, že nebylo blbé, pochopilo za dvakrát, že se to na veřejnosti nedělá. Nikdo z toho nedělal vědu, nicméně ani jsme nehráli hru, že je to pěkný a užitečný koníček vhodný do každého počasí a kamkoliv:).A o tom jsem tedy já četla dnešní článek.
Vaše představy o masturbaci coby vhodném můstku ke komunikaci o pozdějších sexuálních otázkách jsou roztomilé, moji puboši by se smáli jak blázni. 12-13 není věk, kdy je dorostenec nějak extrémně zvědavej na to, až mu máti vysvětlí, jak je to se vzrušivými pocity:)), je to spíš věk, kdy by matka měla být v obraze, co se fakt děje a bez uzardění být schopná odpovědět na každou otázku.

No u nás doma rodiče nazí nikdy nebyli (to prosím neber jako že bych to myslela zle, nic proti tomu nemám a s manželem někdy doma neoblečení chodíme), prostě proto, že jsme byli vícegenerační soužití a s babičkou a dědou k tomu by to asi bylo trochu na pováženou :o) Taky jsem z jižní Moravy, dveře se v našem domě dodnes nezamykají a občas přejede nějaká ta návštěva či tetka ze sousedství a tito lidé mají u nás vstup volný, tj. nezvoní a nečekají, až někdo přijde otevřít... nám to takto vyhovuje a tak nás nikdy nenapadlo chodit nazí po domě... taky člověk tráví dost času na dvoře a na zahradě a to už vůbec nevím, jak bychom měli řešit... to si budu se sousedkou povídat přes plot nahá... nebo se budu muset oblíknout pokaždé když si půjdu na zahradu pro mrkev... no prostě nazí jsme nechodili :o))... v bytě je to něco jiného.
Na nudapláž jsme nechodili (jako asi většina lidí) - opět nic ve zlém, prostě jsme radši jezdili na kole :o)
No a všichni bratranci jsou o 10 a víc let starší než já, takže společné nahaté koupání se čtrnáctiletými "muži" se v mých dětských letech taky logicky konat nemohlo.
Svého tátu jsem taky nahého neviděla, ostatně já si ho moc neužila ani oblečeného... naši se brzo rozvedli.
Čili tím chci říct, že jsem byla ochuzená o poznání těchto "tajů" v kruhu rodinném a holt jsem neměla jinou možnost než se poučit ve školce...
Přesto jsem myslím již tehdy správně pochopila, co je to soukromí a moje další poznávání těchto oblastí se odehrávalo až v příslušném věku.
Jenom chci říct, že je podle mne hodně dětí, pro které je opravdu ve školce jediná možnost, jak se s tímto seznámit.