Názory k článku Chci ven, a sám

My bydlíme na vesnici, skoro zapadákov, před barákem máme "jen asfaltku", je to slepá ulice, a přece jsem děti samotný ven ještě nepustila, bojím se. I když tam jedou tak 4 auta za hodinu, na malér to stačí. To mi jistě každá máma dá zapravdu. Teď se starší naučil na kole, navíc chce jezdit dost rychle, takže hlídám jako ostříž. Horší je, že nám v ulici stavějí 2 nový baráky, takže provoz houstne.
A já trnu, v kolika je samotný pustím.
Někdy se mi zdá, že spíš maminky z města jsou víc uvolněný, např. vidím, že přechází s dítkem přes přechod, dítko běží jako první a maminka někde v dáli za ním. Já jsem asi hloupá, ale vždycky je křečovitě držím, než přejdeme, protože co kdyby se vyškublo. A vůbec všude ve městě se mě musejí držet, na parkovišti, na zastávkách, všude. Zvlášť naše malá je dost živá a jeden neví, co ji napadne. Máte s tím taky některá zkušenosti, nebo jsem tak "upnutá" na svý děti jenom já?
Ještě jeden postřeh: znám jednu maminku, která tvrdí, že její kluk je hyperaktivní, živý atd.
Co ho vidím, vždycky je sám, až za chvilku se někde objeví jeho máma nebo babička. Několikrát se nám s manželem stalo, že jsme jeli autem a museli jsme zastavovat, až kluk odjede ze silnice, máma jej ani nechytila, ani k němu nepřiběhla. Myslím, že je to možná trošku v přístupu maminek.

PS: Mamince, co má tak rozumný děti, že poslechnou a nejdou na silnici, moc gratuluju. Hned bych si je vyměnila :-)))

V tomhle jsou výborné vesnice, domky se zahrádkou. Přece jen na menší vesnici se lidi navzájem znají a znají i naše děti. Pražské maminy mají trochu smůlu, protože tam pustit malé dítě ven samotné, je riziko
(hlavně v centru Prahy a na velkých sídlištích). Bála bych se. Ale starší dceru (skoro 7 let) pouštím ven už samotnou rok a ona ví, že nikam než na hřiště a jezdit na kole okolo sídliště nesmí (ale my máme malé sídlišťátko (5 byt. domů) a nebydlíme v Praze.
Také už by chtěla chodit sama nakupovat, jenže obchod máme hodně daleko, takže jdeme spolu, já jí dám trochu peněz a řeknu jí 2-3 věci, které má koupit a zvládla to a byla pyšná:-)

Není nic zvláštního na tom, že se Váš syn nemusí cítit dobře zrovna na sídlištním hřišti. Je to pro něj banda cizích dětí, se kterými nemá nic společného (a pokud je introvert, asi těžko s nimi bude nadšeně navazovat vztahy). Doporučuji Vám najít mu nějaký zájem, kroužky, co ho bude bavit (nenásilně). Tam se taky potká s vrstevníky, ale bude je pojit společný zájem/koníček/cíl a v takovéto atmosféře pak přátelství vznikají mnohem snadněji. Mluvím z vlastní zkušenosti. Se svými vrstevníky ze sousedství, kteří se vyskytovali kolem baráku, jsem si nikdy neměla a nemám co říct. Vybíjená stokrát dokola mne nebavila a neměla jsem potřebu většího kolektivu, spíš pevného přátelství s (jednou) kamarádkou. Přátelé, které jsem si našla díky společným koníčkům atd sama jinde, mi vydrželi na celý život.

Mám 6letou dceru, ale abych jí nechala lítat po vsi, to mě nenapadne ani náhodou.
Vážně pouštíte (jak jsem pochopila z článku) 4leté dítě samo s kamarádem, nebo ještě na kole, na celý den ven? Na kole nesmí bez dozoru děti do 10ti let.
Chápu, když děti lítají kolem baráku "nadohled" a "nadořev", ale nechat je lítat po vsi a večer řešit, že se třeba nevrátili? To už může být pozdě, ne?
Lucie

Taky si neumím přestavit, že bych svou starší dcerku ve cca 2 letech pustila samotnou ven ( i na tu zahradu), hlavně - co by tam sama dělala? Máme holt (i druhé) dítě rozmazlené, zábavu obstarává máma (rodič). Bydlíme taky skoro na vesnici, ale když se do sousedství přistěhovala mamina, která své 2 děti cca 4 a 2 roky "vypouštěla" ven na celé dopol. odpol., tak jsme všichni zírali, přece jen, bydlíme u silnice, i když ne hlavní, bez plotů. Když jsme se podivovali, dostali jsme odpověď, kterou si dodnes pamatuji - dětem jsem řekla, že na silnici nesmí. Záleží na přístupu- k dětem, ale i sobě jako matce.