Názory k článku Chci ven, a sám

Dnes prisel nas starsi synek (3,5) a rekl, jdu si koupit parky.. naces dostal od manzela penize na krk, malou tasticku a vyrazil.
Nutno podotknout, ze bydlime na malem meste, podle mne spis na vesnici - same r odine domky. Auta kolem nas sice jezdi, ale posledni dobou dost malo, ulice nad nami se opravuje. A obchod mame pres ulici cca 50m, prodavacka nas zna - takze nebyl problem.
Co se tyce chozeni ven, tak nase deti (st + mladsi 1,5roku) NESMI opustit zahradu. A myslim, ze s tim jeste par let vydrzime.
Jina situace je, kdyz jde starsi na kolo - jezdi dost rychle, ale vi, ze ma jet v pravo - tak smi jet dalejko daleko pred nami - ale vzdy urcim misto, kde bude cekat anebo kde se otoci a pojede zpet - vetsinou volim nefrekventovane silnice - treba slepe ulice anebo asfaltku ke koupalisti, ke hristi apod.
Myslim, ze sami ven pujdu se zahajenim skolni dochazky - i kdyz ted si to myslet muzu :-))

Starsi by chtela na kolo - ale kam ji pustit v \praze samotnou? Vloni jsem ji oustila v 15,00 ve vsedni den do parku, na krk jsem ji dala mobil a jela - nakonec mi moje mama strasne vynadala, co jsem to udelala - mobil ji ukjradnou, kolo taky a jeste ji zbijou :-). Je pravdou, ze tyden pote v parku prepadli 16-ti leteho kluka sousedu a mobil a penize mu sebrali cigosi. Takze tudy cesta nevede. Kdyz jedu s ni, mame s sebou mladsi - coz neni zabava pro tu starsi, ktera by uz chtela jezdit rychleji a ne porad cekat na trikolku :-). Navic ja si kolo nevezmu, nebot neustale hrozi situace, ze mladsi z kola sleze a zacne rvat, ze dal nejede.....
Takze vrchol moji odvahy je, ze poustim starsi na nakup do vecerky vedle v ulici - celou dobu visim na okne a pozoruji roh nasi ulice, kdy se objevi. Ve finale mam vztek, nebot dlouho nejde a ja jsem mrva hruzou, kde se co stalo. Ta mensi celou dobu rve, ze chtela jit taky a ze bude hodna a bude vetsi davat ruku. Nema sanci - prechazi se ulice a ja vim, ze pokud u toho nejsem, odmita komukoliv ruku dat. Casto diskutuje i se mnou.
Takze ac bych moc rada dala detem volnost a duveru, zatim se toho v centru Prahy neodvazuju.
Navic je to 3 tydny, co se v parku odhaloval pan s kalhotami u kotniku. Prede mnou sly dve anglicanky a narazily na policistu. Rukama nohama se mu snazily vysvetlit svuj zazitek, tak jsem mu ho sdelila ja a nevypadal, ze by ho to zajimalo. Ani na oo misto nesel, aby pana odradil od vystavovani se. Tudiz mam jasno. Moje deti budou do svatby chodit s maminkou za rucicku a po svtbe se minimalne trikrat denne telefonicky hlasit. :-)

Zřejmě máte štěstí a máte vyjímečně klidné a disciplinované dítě.mě se nemohlo ani zdát o tom,že bych svého dvouletého vypustila někam,třeba jen na zahradu bez dozoru.
Vždy jsem si myslela,že je to bezpečný a uzavřený prostor,ale dítko mě vyvedlo z omylu.
chodila jsem za ním jako bodyguard a zjišťovala,že lze spadnout do bazénu,odkrýt žumpu,otevřít sud s deš´tovou vodou,vylézt na desetimetrový smrk s větvemi až k zemi atd....Přes všechna bezpečnostní opatření jsme ten rok byli třikrát v nemocnici na rentgenu hlavy a jednou s vykloubenou rukou.vždycky,když se zranil jsem stála metr od něj...teprve před rokem,v šesti letech,začal na kole opouštět zahradu,chodí se pravidelně hlásit,ale počet úrazů se moc nezměnil.Takže fakt závidím a máte kliku.