Názory k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

...zdravím všechny maminy. Také momentálně, krom jiných problémů, řešíme téma nočník. Samozřejmě u toho staršího, tedy Vojtíška. Před pár dny jsme oslavili jeho 19 měsíc a s luláním jsme na tom asi takhle.. Na nočník si je ochoten sednout. Často se i vyčůrá (s kakáním je to pak horší), ale už si nejsem tak úplně jistá, že si to plně uvědomuje. Teď když je krásně a běhá venku nahatý, když se mu chce.. roztáhne nožičky a spíš tak pro sebe si říká lulů a čůrá. Ovšem to už, pakliže by měl plínku, by bylo stejně pozdě. Když udělá do plínky hovíno, chodí, chytá se za dupku a křičí bák, bák. Když ho napomenu, že kaku se dělá přece na nočník a né do plínky, hrdě na ten nočník ukazuje, ale stejně vím, že příště to bude zase a jenom do plínky. Asi ten správný čas ještě nenastal....

Caliro, píšeš, že syn byl na nočníku od 5 měsíců.
To už v 5ti měsících sám seděl???

Bohužel se s nepochopením a doslovo nepodporou setkáváme u prarodičů, zejména ze str. manželky. Hlášky typu: "ty jsi už chodila na nočník v jednom roce" nepřispívají k poklidné atmosféře a k postupnému pohodovému přechodu z plen na nočník. Bohužel je to hodně o povaze prarodičů, kdy jsou tendence dávat za vzor neustále cizí děti z okolí - vše vytrženo ze souvislostí a nevím s jakým cílem. Je smutné, že takovéto hlášky, které dosti bolí a ubližují přicházejí ze strany prarodičů. Od cizích lidí se tohoto nedočkáme.

Precetla jsem si clanek Nocnikovani a musim uznat, ze jeho autorka je vysoce rozumna bytost, ktera ma sve dite opravdu rada. Plne se pridavam na jeji stranu a rikam vam, maminy, fakt deti nenutte k brzkemu vymesovani, zbytecne prijdete o sve nervy, o klid a vyrovnanost ditete a taky o kompletni vybaveni bytu.

Nase Zlaticko jsem vedla k myslence na nocnik poprve az v 18 mesicich. Je to holcicka a i presto ji to nic moc nerikalo. Nechtela ani posedet, natoz tak neco "udelat" na patricne misto. A tak jsme ji nenutili a zkouseli reakce. Ze zacatku nocnik slouzil spis jako vozitko pro panenky, postylka pro plysaka ci miska na prelevani vody a jine podobne vesele hratky. Nechali jsme ji u toho. Dalsi mesic jsem to zkusila znovu. Zase bez uspechu "dokonceni akce", avsak alespon byla schopna chvili posedet, ale nic z toho. Proste jeste nechapala, co vlastne po ni chci a proc ji nutim sedet na te tvrde studene veci. Curala vesele dal do plinaku. A vzhledem k tomu, ze opravdu dbam o pitny rezim, curala vydatne. Dokonce i po noci mela uplne nasaklou plinku, ze mela snad kilo. Rikala jsem si:"Jak je mozne, ze jsou deti suche celou noc? (dle moudrych knih), kdyz moje dite cura aspon 3x?!"

Dalsi mesic jsme to zkouseli zas a dalsi zase a pak znovu. Nase ditko je vskutku tvrdohlave a velmi mazane a jakmile vyciti, ze nam "o neco" jde, nekdy nas pekne potrapi a nechce uz jen proto, ze proste nechce. Priznam se, ze nejsem tak super vyrovnana matka a klidna osoba, jako autorka clanku Nocnikovani a priznam se, ze tu a tam jsem uz i kricela, zvlast, kdyz dceruska vyprazdnila svuj natankovany mocacek na madracku v miste hlavy a jeste se na me skodolibe krenila.

Na zacatku 2. roku a 2.mesice jsem rozhodla, ze jsme snad uz pripraveni, a ze to zvladnem. Uz nebyla doma takova zima, ditko nebylo nabaleno ve dvaceti vrstvach, a tak jsme se do to pustili. Dle vzoru kamaradky, ktera udelala podobne rozhodnuti o mesic driv nez ja, jsem se obrnila trpelivosti. Ona zminena kamaradka mi totiz napsala SMS-ku v tomto zneni: Uz jsme 5 dni bez plinek!!!! A pak lakonicky dodala – cura uplne vsude……

Takze s touto psychickou podporou jsem se do toho vrhla. :o)
Taky jsem se jako blazen do zblbnuti ptala: "Nechce se ti curat? Bez na nocnicek!" a pod. Uprimne receno jsem z toho strehu mela nervy na dranc, a uz v hruze ocekavala dalsi vytirani a drhnuti a prani a veseni a zehleni a skladani a tak dokola.

Ze zacatku jsem jeste presne nebyla schopna vystihnout moment, kdy se ji "chce" a mam pocit, ze i ona v tom nemela moc jasno. Proste si hrala a najednou ji teklo curani po nozickach a gatkach a sama z toho vypadala prekvapena, tak to mi ji bylo spis lito. Ale pak uz jsem vypozorovala posun!!!! A to byl asi zlomovy okamzik. Kdyz se ji chtelo, zacala se "osivat, ruzne se kroutit a tisknout nozicky k sobe" a to byl ten moment pro tryskomatku prinest nocnik a posadit! A uspech se dostavil. Ovsem ne vzdy. Nekdy ditko proste reklo, ze curat nebude, sednout si nechtelo ani za nic a do dvou minut byl mokry koberec opodal.

Taky jsem se snazila to rozdychavat. Ale maminy, uz mate pul cesty k uspechu za sebou. Dospela jsem ke zjisteni, ze kapacita mocacku naseho Zlaticka roste a pravdepodobne je schopna i vetsi mnozstvi moci zadrzet. Zatimco pred tim curala do plinky casto a po troskach, tak tentokrate vydrzela dele a vycurala vice!!!!!!! To je fakt zaklad pro uspech a v teto fazi uz to nevzdavejte, presto, ze jste zrale na Prosac a vas byt je temer urcen k demolici. Tato faze se u nas dostavila zhruba po necelych, a ted se podrzte!!! 14dnech. Jiste se mnoho matek zhrozi:" Co?!! Tak dlouho? A ja rikam:" Ano." Musite byt silne.

Protoze od toho okamziku to zacalo jit vcelku dobre. Uz jsem nevytirala byt co hodinu, ale treba 1x denne a uz si nekdy i sama rekla, ze chce curat. Za vice nez mesic uz si sama stahla kalhoty a posadila a vycurala a u uz me jen zavolala na ocisteni. Sama si natahla gatky a pokracovala v hrani. A tak je to, diky Bohu, doted. Uz me fakt skoro nepotrebuje a mnohdy ji najdu sedet na nocniku, aniz by me s tim obtezovala, jen me zavola, ze chce ocistit.

Horsi to bylo na zacatku s kakanim. Mela nejaky blok, ze jak ucitila zapach a uvidela neco hnedeho v nocniku, zpanikarila a uz nechtela sedet, prestoze se ji chtelo jeste kakat. A tak zacala zadrzovat. Vyvinula se nam z toho "pekna" zacpa a tim se kolotoc odmitani kakani jeste zhorsoval. Protoze kdyz jsme ji premluvili, aby kakala, bolel ji zadecek z tlaceni tech "tvrdochu". A tak jsem nasadila Laktulosu a kdyz chtela kakat vyzadala si jeste plinku. Kdyz uz zase kakala v pohode, uz jsem ji prestala davat plinku jen "vykakani" a postupem casu se to "vstrebalo" a ted uz radostne vyskame nad tim krasnym bobeckem, co holcicka udelala do nocnicku. Mnohdy delame legraci, ze u nas do nocnicku kakaly srnky, neb jsou tam od nich bobky.:o)

A co vychazky? Tak to bylo snadne. Jedoho dne jsem s ni sla na navstevu, a tak jsem spechala, ze jsem ji plinku zapomnela dat (neb v te dobe uz byla cely den bez plen). Venku jsme sly a pak se dcerka opatrne zeptala:" Curat do gatek ne, ze ne?!" a ja pravila:"Jasne, ze ne, curej do plinaka." A pak jsem si uvedomila, ze zadneho nema!!!!! A tak jsem se ji zeptala, jestli vydrzi domu a ona statecne slibila, ze jo. A fakt. Vydrzela. Od te doby uz nemame plinaka ani ven a kdyz je potreba, curame "do travicky", nebo na dospelackej zachod.Ale radsi do travicky, protoze se nam jevi cistsi, nez kdejaky verejny zachod.

A co noc? To pak to slo uz raz na raz. Dala jsem do postele igelitove prosteradlo a poprosila dcerku, at se vycura pred spanim a nedavala ji tolik pit. Zaklad je ten – spat s ditetem. Ja to tak delam uz od jejiho narozeni, ale u kamaradek jsem se setkala i s tim, ze spi v jinem pokoji, nez dite. Tak takhle to asi nepujde. Vezmete si dite do postele, alespon na tech prvnich par dni. Ovsem riskujete, ze uz vasi postel nebude ochotno opustit;o)
Takze: Prvni noc jsme byli susi!!!!Dala jsem nocnicek k posteli a prubezne asi 4x za noc vzala spici Zlaticko a posadila na nocnik (pro jistotu tolikrat). Zlaticko, klimbajice, se vycuralo a jen jsem ho polozila uz zase spalo. Dalsi noc jsem byla notne unavena z te predchozi noci, a tak jsem "zaspala". Zlaticko me probudilo, ze chce curat a uz byla trosku mokra, ale ne vsechno bylo venku. Moc jsem ji pochvalila, umyla, prevlekla, podlozila suchym rucnikem a spaly jsme dal. Treti noc byla ja i ona moc unavena a neprobudila jsem se ani ja ani ona. Az jsem se vzbudila, zjistila jsem, ze je cela mokra a spinka, ani se neprobudila. Setrne jsem ji vzbudila, politovala ji a rekla, ze nevadi, ze byla moc unavenkana, oplachla ji, dala ciste oblecky, prevlekla postel a spaly jsme dal.

Od te doby je sucha i v noci a nekdy ji "vycuram" ja, jindy vzbudi zase ona me. Kapacita a schopnost "vydrzet" se stale zvysuje a ted musim uznat je ho uplna pohoda proti tomu, co to bylo. Ted curame max. 2x za noc a to se na me mnohdy zlobi, proc ji budim, kdyz se ji vubec nechce.
Ale fakt je, ze ne vzdy to jde tak hladce, to vas nechci "lakovat". Moje kamaradka rikala, ze jakmile dite vzbudi kvuli curani, dite zacne jecet jako sirena, probudi se a pak nemuze spat. To je fakt spatne a nevim, co bych vam poradila jineho, nez pockat a davat pleny na noc dal a zkusit to zase za nejaky cas znovu. Pokud tedy nechcete travit noci s jecicim ditetem misto blazeneho spanku.



Douska na zaver: Maminky nezoufejte, nakonec vsechny deti budou stejne curat do nocniku a pak na zachod (to se nasi dcerce libi). Nestresujte sebe ani vase deti. Ja jsem zacala ve 2letech 2mesicich, ale kdybych jeste 2 mesice pockala, nic by se nestalo. Nenechejte se deptat babickami a tetickami a jinymi "dobre to myslicimi" osobami.To, kdy dite cura do nocniku nema nic spolecneho s IQ a vase dite neni opozdene, pokud necura uz v roce. Naopak mam kamaradku jejiz dite cura na nocnik uz od (a ted se podrzte) od pul roku!!!!, ale chyba lavky, dite melo tri roky a tu a onde se pocura i ve dne. To se nam teda uz nestava. I vedci pisi, ze nemate sve dite nutit prilis brzy, neb mu vypestujete reflex, ktery ma pes, jakmile uvidi patnik. Ale k uvedomelemu vymesovani tato cesta nevede.

Vsem preju uspech. Mejte se fajn.

Když dítě začne samo od sebe chodit na nočník, tak není co řešit. Ale možná že už by toho schopné bylo ale jen neví jak na to? Podle knížky Péče o dítě (dr. Švejcar a kol.) by se mělo nočníkování začít učit po 18m a když po 2 týdnech nechápe o co jde tak přestat a znovu začít za několik týdnů.
Náš syn ve 2 letech nechtěl o nočníku ani slyšet, odmítal čůrat venku, nic nehlásil, naprosto nespolupracoval - v létě na chalupě jem mu vzala plínu a zkoušeli jsme čůrat do louží, na stromečky apod, promočil pár kalhot, ale nakonec se mu zalíbilo čůrat na kanál a do 2týdnů byl přes den suchý a i nočník vzal na milost. Zkraje dostával občas za odměnu bonbón. Kdybych čekala až na to přijde sám, možná by se pařil v pleně ještě další dvě léta, což není zvlášť u chlapečků zrovna zdravé...