Názory k článku Problémy s výslovností

Nevím, zda se na mě moje matka vykašlala nebo na mě neměla nervy, ale moje 2 sourozence naučila správně vyslovovat, chodili jsme i k logopedovi, nevím, proč se to u mě nedotáhlo do konce, nikdy jsem se jí na to nezeptala. Hrozně jsem se styděla, puberta byla fakt šílená, navazování prvních vztahů s ráčkováním, no lahoda. Kolem 20 let jsem navštívila logopedii, logopedka mi řekla, že je ráda, že jsem přišla a že mám být na sebe pyšná, že jsem se odhodlala a že nejsou u ní vyjímkou dospělí pacienti. Že dokonce některé maminky či tatínci se učí vyslovovat R či Ř až s vlastními dětmi. Byla ráda, že je to "JEN" to R, že Ř je v pohodě, to by bylo v tomhle věku prý obtížnější. To moje R bylo hrdelní, takže nejtěžší způsob napravování. Hrozně jsem se tam styděla, hlavně jsem si pořád říkala, ať nepotkám někoho známého. Zvládli jsme to během pár měsíců, pak docela síla to najednou nasadit do normálního života, ale šlo to a nikdo se mě na nic neptal. Tohle bych fakt svému dítěti nechtěla udělat. A proč jsem tam zašla? Styděla jsem se a taky jsem si uvědomila, že jednou budu matkou a přece nebudu ráčkovat, to by byl děs. Promiňte za dlouhý příspěvek.

...tak je vidět,že to zkrátka umí/a to je důležité/-prostě opravujte..opravujte,hrajte si..sama na to brzo přijde,že je lepší mluvit hezky,aby jí všichni rozuměli -určitě :-)

....v mnohém máš pravdu..ale od dob co si chodila jako dítko na logepedii ty se určitě dost změnilo..moje děti pohádky a říkadla + obrázky fakt bavily a dokonce to po mně vyžadovaly - mami pojď budem si říkat ty pohádky,ty jen ukazuj a já budu říkat..žádnej dryl.. a teď musíš...fakt to dělaly s chutí a rády.Nutno říci,že neměli žádnou závažnou vadu-jen nezřetelné vyslovování ř,r a l..to se fakt do půl roku upravilo.Opravdová vada vyžaduje asi mnohem delší dobu a větší úsilí...a sama jak říkáš se Ti děti smály-toho jsem chtěla své děti uchránit a před nástupem do školy jsme procvičováním/zábavným/vše vypilovyli :-)

Já jsem chodila také k logopedce a ta mě nechala jít o rok později do školy, protože jsem ještě v šesti letech neuměla sykavky a ř. Moje mamka se mi věnovala dost a moc dobře si pamatuju, jak mě to procvičování ř a sykavek hrozně nebavilo. Neměla jsem moc velkou motivaci. Sice se mi některé děti ve školce a pak i na základní škole smály, ale po nějaké době přestaly. No, a co způsobilo, že jsem se pak během týdne naučila pořádně mluvit? Nástup na novou školu. Tak strašně jsem se bála, že se mi budou dětu smát, že jsem se to sama během týdne naučila. Takže motivace je strašně důležitá. Někdy i hodně pilná mamina má prostě smůlu, Rebeko, když dítě nechce!

A nechodili náhodou na kliniku Logo? Ti z toho mají výnosnej kšeft. A cpou se do školek. Moji malou jejich logopedka tři měsíce ve školce učila ř (sezení trvalo asi 10minut), já doma cvičila jak blázen, malé to lezlo i ušima a nic. Pak jsem ji vzala k dohjozené logopedce, ta si ji poslechla, dala nám haldu obrázků, podle kterých si malá mohla říkat i sama, ukázala před zrcadlem, jak vyslovovat, dala úplně jiný soubor slov a řekla jí: na Štědrý den Ježíškovi poděkuješ s krásným ř." Bylo to asi 10tého prosince a já si říkala, že je blázen. Nebyla.
Ale teď se držte - ve školce ta slavná logopedka malou "propustila" až v únoru, i když ta to ř, říkala opravdu už na Štědrý den a už vůbec netrénovala. Ale v deníčku měla vzkazy typu: je vidět, že cvičíte, přidejte slovo xxxx. A když jsem jí po Vánocích volala, tak mi po telefonu řekla, že sezení má svoji danou dobu a nelze dobu léčby krátit...