Názory k článku Kdy jít s kojencem k fyzioterapeutovi

Mame podobny pribeh - taky dvojcata nar v 33tt. Pochopitelne byly take trochu pozadu. Protoze ale bydlime v Belgii, zadna Vojtova metoda se nekonala. Popravde receno ani nevim s cim a jak dlouho jsou pozadu ponevadz tady tabulky nikdo nejak proste neresi. A to je Belgicke zdravotnictvi ve srovnani s UK povazovano za mnohem vic intervencionisticke (i.e. kdyz se doktori do neceho muzou parat tak si nenechaju ujit prilezistost).
Samozrejme nezavrhuji Vojtovku en bloc, ale nekdy to proste chce veci vic nechat plavat. Decka to stejne na 99.9% dozenou bez pomoci tak si myslim ze je zbytecne je stresovat a trapit s cvicenim.
Taky si myslim ze to ze Vojtovku cvici s detma rodice se sebou prinasi urcita rizika - rodice nejsou profesionalni fyzioterapeuti a je tam tudiz dost sance ze neco udelaji spatne. Amaterske cviceni muze predstavovat pro dite vetsi nebezpeci nez kdyby necvicilo vubec.

PS - Posílám adresu k rehabilitač. metodám:
http://www.mnof.cz/drs/s20030318/rudsdmo.php

Cocky,
naprosto souhlasim. Moje dvojcata v 9ti mesicich ani nesedela ani nelezla. Po navsteve v Cechach, kdy me polovina pribuzenstva a ceska pediatricka naprosto vystresovali, ze moje holky snad nikdy nebudou chodit, jsem navstivila odborneho pediatra v UK, kde ziji. Ten holky zkontroloval, prohmatal, nadzvihaval ruce nohy atd. a pak se me optal, co ze to mam za problem. Tak jsem mu zacala vykladat, ze by urcite mely zacit chodit na Vojtovu metodu atd., atd. On se na mne jenom s povysunutim oboci podival a sdelil mi, ze holky jsou zdrave jako ripy a pokud chci ztracet penize, cas a trapit je, tak me samozrejme muze nekam doporucit, ale on by to v zadnem pripade nedelal. Rekl at jdu domu, klidne spim, ze na vsechno je cas. A take ze jo. Holky se behem mesice posadily, dalsi mesic se zacaly pokouset o chuzi a ve 14ti mesicich behaly po zahrade jako o zavod tak jako jine deti. Dnes je jim 5, naprosto zdrave, skaci, tancujou, hrajou fotbal a ja nevim co jeste jineho. Takze jsem nakonec rada, ze nevyrustaly v Cechach, protoze bychom si asi zazily spoustu slz a trapeni, a to naprosto zbytecne.

Samozrejme metodu neodsuzuji.Je urcite velmi dobra pro deti, ktere to opravdu potrebuji. Jenom mam pocit, ze se na Vojtovu metodu posila spoustu normalne zdravych deti.

Jo jeste dodam to dulezite: vek dite od te me kamaradky - chlapci je 7 let a obe metody cvicej vazne snad od narozeni ditete...

Podívejte se, tady se baví pořád jenom ženské - mámy v podstatě zdravých dětí.

Já jsem na tom jinak, jednak jsem chlap a pak má můj syn polyneuropatii - to je taková porucha ve vedení nervových vzruchů přes ty n. synapse, takže dochází k takovému útlumu hlavně na nožičkách, že se tam ty nervové vzruchy na místo určení (kotníky, chodidlo, prsty u nohou) většinou ani nedostanou nebo jsou velmi oslabené, takže je dítě vratké a padá. Navíc se zvedá nárt jak dochází ke stažení svalů (nervy nesignalizují akci ale nesignalizují ani relaxaci svau a ten se zkracuje a zároveň artrofuje. Je to celkem humus a nedá se to léčit, jenom cvičit a to je ten problém.

U nás znají jenom Vojtovku - rehábky, mi připadá. To je takové kouzelnictví, že se dítě nepřirozeně zapolohuje a pak se někam mačká a něco se nějak hýbá a to je prý to vítěztví. Dítě je naštvané, protože je to nepohodlné (Pavlíkovi je 5 let a má to cvičit do smrti u nějaké rehábky? Vždyť je to blbost.). Mě samotnému to s ním nejde, on se mi brání a když mu to mačkam, tam kde přibližně mám, tak odezva žádná, u manželky je to samé, ale ta se to s ním snaží cvičit, ale on se brání a ona nervuje. Rehábce se ta odezva daří, ale k čemu to je, když má stejně pořád zkrácené šlachy, hlavně ty podkolenní? To je podle mne hlavní kámen úrazu, pak stačí malá viróza a už se nepostaví na chodidla, jenom na špičky a ty ho neunesou a může tak akorát lézt po kolenou. To (vytahování zkrácených šlach) Vojtovka neumí a umět nemůže. To je ten problém, že Vojta byl čech a nad nás asi není a hlavně to umí všechny rehábky, tak proč je učit něco nového, třeba metodu Bobath, že? Když je dítě zdravé, tak je to v podstatě jedno, on z toho časem nějak vyroste, ale u chronika je to problém, buď si rodiče hledají vlastní cestu nebo mučí svoje dítě debilními chvaty s bolestivými tlaky a je to jenom trápení a křik a podstata problému se tím stejně neřeší. To však nikoho nazajímá, protože rodiče nejsou partneři, jenom nesvéprávní konzumenti péče společně s dětmi.
S Bobathem se začínám seznamovat pomocí bodové metody doktorky Kleplové a snad by to mohlo být k užitku. Manželka mi například sdělila, že syn měl na návštěvě stejně starého kamaráda ze školky a že cvičili bodovku (Bobatha) oba a že kamarád (pochopitelně lepší) by mohl táhnout Pavlíka a dávat mu příklad jak se to má dělat. Dovedete si něco takového představit s Vojtovkou, Která máma by vám dovolila trápit její jinak zdravé dítě a omačkávat ho aby hnul správně palcem u nohy aby to mohl pak Pavlík napodobit?
Pochopitelně Vojtovku cvičíme u rehábky dál, protože je to zadarmo na pojišťovnu a je to blízko bydliště a rehábka je hodná a dělá to dobře, ale sám na to kašlu a soustřeďuji se na to, aby měl Pavlík pevné břišní svaly, aby měl rovné držení ramen a krku, aby neměl extrémně zkrácené šlachy pod koleny (s jeho nemocí je má zkrácené oproti jiným dětem tak jako tak, jde jen o míru toho zkrácení).

Navíc, co s ním cvičíme léta již od kojeneckého věku tu Vojtovku, byl hypoaktivní (zaostával v hrubé motorice) než mu našli tu polyneuropatii, a myslíte si, že nám nějaká z těch asi 4 rehábek, co se na něm vystřídala, dala do ruky nějaké osvětové instrukční materiály co máme dělat a proč? Tůdle nůdle, jenom slyšíme: Dobře se dívejte jak to dělám já a dělejte to také tak! To je přístup jak na vojně (hloupý a autoritativní). To je přesně charakteristika úrovně naší rehabiltace: hloupá a autoritativní, jenom ty vojenské frčky tam chybí, ale je to vojna žen (přefeminizováno, nepotkal jsem v téhle oblasti - rehábky a neuroložky - muže) a o to je to hroznější, protože ty se ani neurazí, když je přirovnám k vojákovi, neví o co jde a nechtějí ani vědět.
Ony vědí přece všechno a já nic.