Názory k článku Čemu slouží babyboxy?

Trošku mě nadzvedla věta, že vidíš v práci terénních sociálních pracovnic mezery. Reaguji na to, protože vím, že takto smýšlí velká část nezasvěceného obyvatelstva. Je pravda, že je to vše zase asi o konkrétních pracovnicích, ale jestliže budu generalizovat, tak mám za to, že je zde v ČR nastaven špatný systém soc.-právní ochrany. A posledním hřebíkem do rakve tohoto oboru bylo to, že jako agenda přešel na pověřené městské či obecní úřady.

Pokuste se dobře vykonávat tuto profesi, když jsou Vám dennodeně házeny klacky pod nohy (např. nespolupracujícími organizacemi - třeba FOD, občany,atd.) a jste vnímáni svým zaměstnavatelem především jako úředníci, kteří by se měli nacházet za svým psacím stolem , případně v terénu, ale tak aby dopředu přesně věděl, kde se pohybujete, a zcela určitě v rámci své pracovní doby. Po pracovní době raději, ani ťuk.

Takže se dennodeně pohybujete mezi tlakem ze strany rodin - klientů, které mají určité požadavky a zaměstnavatele, který má požadavky jiné.

Abych to shrnula: SPOD by neměla být pod městskými úřady, měli by ji řídit lidé, kteří mají jednak příslušné vzdělání a jsou v dané oblasti zkušenými praktiky (to by jste se divili co po reformě státní správy sedí na vedoucích místech :( ), no a řadové pracovnice by měly mít VŠ a zaučovací doba, kdy nemůžou samostatně vykonávat profesi by měla být min. 1 rok ( umíte si představit co za paseku může udělat 19 -20 letá absolventka, která má praxi třeba 1 měsíc a má se rozhodnout zda u konkrétního dítěte navrhne či nenavrhne nějaké výchovné opatření - třeba ústavní výchovu?)
Takže ty mezery v SPOD jsou, nicméně za ně nemůžou sociální pracovnice, takže nás prosím neodsuzujte, takhle to v ČR bohužel funguje.

P.S. NEJSEM přívržencem drastických řešení a je-li naděje na to, že rodina původní začne znovu fungovat a pečovat o děti, jsem pro. Jen jsem proti těm zásadovým viděním věcí - tedy "jedině původní rodina" a "napravit se dá vše".

Nedávno jsem četla rozhovor s Idou Kelarovou o převýchově a začlenění problematických Romů a musím říct, že s jejími názory se ztotožňuji i já. Stejně jako ona mám v sobě i já cikánskou krev, to jen pro pořádek, aby mne nikdo neobvinil z rasismu:-)
Základní myšlenkou je nepomáhat dospělým, protože ti, kteří se chtěli do většinové společnosti začlenit a žít běžným středoevropským životem ( jsem jejich potomkem a stejně jako já žije i většina mých příbuzných ) to již dávno udělali, ale soustředit se na děti. Jim pomáhat.
A to dle mého názoru platí i v tomto případě. Soustředit se na dítě a pomoci co nejvíce jemu. A co pomůže dítěti víc? Funkční náhradní rodina či nefunkční biologická?

Tohle téma je pro mě moc zajímavé - věnuji se vzdělávání "normálních rodičů". Myslím tím takových, kteří mají jen pocit, že mají problémy s výchovou svých dětí. Spíš jsou to rodiče zodpovědní, kteří chtějí pro svoji rodinu to nejlepší. Jsou to vzdělávací kurzy, převzaté ze zahraničí. V budoucnu bych se chtěla víc zaměřit i na rodiče problémové. A teď se sama ptám, má to vůbec smysl? Je u těchto lidí problém jen v tom, že neví, jak se ke svým dětem chovat nebo nemají ani sebemenší zájem? Myšlenka nechávat dítě v biologiscké rodině vychází z toho, že když se rodině pomůže (ale skutečně, dlouhodobou prací ne jen občasnou finanční dávkou) má šanci zlepšit své fungování. Zajímal by mě názor někoho z oboru, který s takovými rodinami pracoval nebo pracuje.

Souhlasím. Jsem z pěstounské péče. Vlastní matka nás s bratrem téměř utýrala než zasáhly úřady :-(

Co se týče kořenů, nikdy mi nechyběly. Náhradní rodiče se o nás starali vzorně a o kořenech jsem začala přemýšlet až tehdy, když mi o pěstounské péči řekli. Děkuju pěkně, nestojím o společné kořeny s ženou, která mne skoro zabila. Pěstouni nám dali možnost své kořeny změnit svým způsobem života. Považuji to za mnohem přínosnější. Bratr také. Kategoricky odmítl možnost naší biologickou matku i jen vidět. Já ji viděla jednou a hned po mně chtěla peníze.

Pokud bychom již přežili "výchovu" naší matky, rozhodně bychom neměli žádnou možnost volby třeba ve vzdělání, koníčcích...Díky pěstounům jsme vyrůstali naprosto normálně a jsou z nás odpovědní, dospělí lidé.

Rodinnou anamnézu nepotřebuji, stačí vědět a pamatovat si onemocnění, která jsme prodělali. To co přijde, přijde a budeme vědet dál. Na tom svět nestojí.
Jsem zdravotník a vím, že mnohdy ani lidé z biologických rodin ji neznají.

Vítám aktivity FODu - mimochodem, pěstouni jim i aktivně přispívali.
Každé dítě by mělo mít možnost vyrůstat jako opravdu chtěné a v rodině vítané. Ne jako nějaká zátěž.

Vy tu většinou zmiňujete jen matky, které odložením dítěte trpí. Uvědomte si však, že je i mnoho takových, které se dítěte rády zbaví. Pak tedy Ať má taková matka možnost dítě dát do Baby boxu, do Klokánku nebo NRP.
Bude-li nucena se o dítě starat, dobře to nedopadne.