Názory k článku Proč Adámka maminka nechce?

Myslím, že tou nejhorší chybou autora je ten nadpis. Měl by být raději v tom smyslu "Proč maminka Adámkovi nechce vyhovět?" Ono je totiž velký rozdíl mezi odmítáním dítěte a odmítnutím vyhovět.

Na článek Proč maminka Adámka nechce? si taky pamatuju velmi dobře, ačkoliv nemám dojem, že by měl nějaké negativní následky na mém psychickém vývoji. Asi že Adámek ani jeho maminka ve skutečnosti neexistují. Zato když jsem se ve čtvrtek dívala na dokument ČT Chačipe, kde byly existující děti a existující dospělí, připadalo mi to místy jako týrání...

Mně se stalo včera večer, že jsem taky zareagovala bez rozmyslu, unáhleně a až o chvilku později podle reakce dcery jsem zjistila, že jsem přestřelila. Jako každý večer jsem ukládala děti ke spánku, mladší usnula "ukázkově". Starší, že nemůže usnout. Tak přišla na řadu pohádka z CD (ode mě pohádku už měly přečtenou). Vypadalo to, že bude klid. Kdepak. Za chvilku vylezla z pokojíčku: "Já jdu ještě na záchod". Pak po chvíli znova, že ještě pohádku. Naposledy ve 1/4 na 11 (mnou čtená pohádka skončila v 9). A já jak už jsem byla unavená, jsem na ni vystartovala ať zapadne do postele, že je moc hodin, ať už kouká spát, že ráno vstává do školky. Rozplakala se a nebyla k utišení. Tak jsem s ní šla znovu do pokojíčku, ze zásuvky jsem vytáhla plyšáka, lehla jsem si k ní a začala jsem, jako že mluví ten plyšák: "Můžu k tobě do postýlky? Já už jsem s tebou dlouho nespinkal. Mně to sice s kamarádky v šuplíku taky baví, ale jednou za čas bych chtěl spát s tebou v postýlce." A pak ještě jsem udělala s plyšákem pár legrácek, jako že se bouchl o horní palandu, a že mu spílám, ať dává pozor a že jak se zavrtává pod peřinku atd. atp. A při tom plyšák vysvětlil, že maminka to nemyslela zle, že Janička už musí opravdu spinkat, aby nebyla ve školce unavená a hezky si hrála s dětmi... Kdybych to byla udělala rovnou, malá by usnula v pohodě. Asi 10 minut po mém odchodu z pokojíčku (poté co jsme plyšáka "uspali") byl totiž malou zkontrolovat manžel a spala už krásně. Ale je to těžké, když je člověk unavený a ještě spoustu práce v domácnosti před sebou - a má vydržet dávat si pozor co a jak říká...Snad už to příště zvládnu.

Je to zajímavé, tento článek si ze slabikáře také vybavuji. Myslím, že mě ale nijak nepoznamenal. Proto si říkám, že by to sice mohlo v dnešní době být jinak a někdo se skutečně mohl nad texty zamyslet, ale nabízí se otázka, jestli neřešíme už všechno do krajností, jaké nejsou potřeba.
Koneckonců se na tom dítěti dá ukázat, že i maminka nemusí vždycky stoprocentně jednat správně, protože jestli jo, tak je divná a není to snad ani žena, ale stroj na "všechnosprávné".

Tak jsem těď chvilku krámovala, abych našla dcerčin loňský slabikář. Vydalo ho nakladatelství Fortuna a jmenuje se Veselá abeceda. Našla jsem tam článeček dost podobný a přece jiný:
Náš Mireček točí oči
jenom po koláči.
Má rád koláče makové.
Vyleze na lavici a volá:
Mámo, koláč! Dej mi koláč!
Máma mu podá košíček s koláči.
Potom mu nalije šálek čaje.
Mireček se raduje.

Jak volal Mireček na mámu?
Co neumí? Co se musí naučit?

Tak to jen pro srovnání. Myslím, že autoři tohoto slabikáře byli při sestavování mnohem pečlivější a výchovně modernější. Přece nezáleží jen na formě textů, ale i na obsahu.