Názory k článku Proč Adámka maminka nechce?

Dagmarajano,
ne, neberu to uceni vedecky :-)
Samozrejme ze zajem o to kde se pisi Y/I syn velkej nema a a jeste se se mnou obcas hada, ze to nebrali. Ovsem sam tvrdi, ze chce na osmilety gympl a tvrdi, ze chce pro to neco delat. Takze kdyz se ucit nechce, tak mu to jen tak lehce pripomenu a jde na to.
Nevim, jestli jsi to cetla pozorne, ale tady slo o to, ze kdyz ma napsat ukol z matematiky, kde je treba v odpovedi to Y/I napsat a prijde za mnou, ze to nebrali, tak mu znova zopakuji, jak se to Y/I urci. Takze dneska napr. (doufam) vi, ze zeny delaly je tvrde.

Ja zadne zvlastni naroky nemam, nevim, kde jsi to sebrala :-) To ze syn cte a cte hodne je prece jeho konicek, ja jsem tomu rada, ale dite prece ke cteni nedokopes. Bud cte nebo ne. Ja mu mohu obcas neco predlozit, stejne tak manzel. A on se treba chytne. Cte za pochodu. A cte knihy, ktere jsem ja v zivote necetla a nejsou to zrovna detsky knihy.
A co ma jako bejt? Mam mu to zakazat nebo co? :-)

Napr. nesnasi delat z knih vytahy. Zatim jsme po nem pouze chteli, aby si nazvy knih zapisoval, abych ja vedela, kdyz jdu za nej do knihovny - kdyz je zrovna nemocnej, co uz cetl a co ne. Byl linej delat i to. Nastesti knihovnickej system ted uz rve, ze tu a tu knihu uz mel pujcenou.
No a ted uz zacnou delat ctenarsky denik, coz tedy bude s jeho nadsenim horor.

Jo a Panna nejsem.

No když se vaří postupně...
Takový slovní úlohy mě taky vždycky dostanou. Třeba které míče propadnou basketballovým košem - udány rozměry koše, tj. horní průměr kovové obruče a dolní průměr koše, a velikosti míčů. Počítat s pružností úpletu nebo ne? Došli jsme tak daleko, že jsme na zahradě zkoušeli prohodit basketballovým košem míče různé velikosti, abychom odhadli, jaká je "vůle" materiálu...no, a správný výsledek měl být, že propadnou jenom ty míče, které mají menší průměr než je dolní průměr koše :-(

Mám podobný názor.. podle mě to moc přebíráte. Já si to ze školy pamatuju taky, ale vybavila jsem si to jen proto že jste to tu napsali. Nijak mě to nepoznamenalo a jestli ano tak možná v dobrém - že si vážím svojí maminky která na mě nebyla nikdy jako pes... ale já se teda dozvěděla už dřív (ne ve škole) že když něco chci tak mám říct prosím.. a ve škole jsem byla nadšená že jsem chytřejší než Adámek (nevím jeslti ten klučina se v naší době jmenoval taky tak) a že vím že když něco chci tak mám říct prosím...

Taky děti nevydírám stylem "nemáš maminku rád", ale když cítím, že už tlačí na pilu moc, tak řeknu asi tohle: "Líbí se ti, když na tebe křičím?" (Ne.) "Já taky nemám ráda, když na tebe křičím, ale někdy už jsem unavená a nemůžu to zlobení vydržet. Jestli budeš ještě chvíli... (kopat do stolu, dělat tyhle zvuky, atd.) asi za chvíli začnu křičet. Možná by bylo lepší, kdybys toho nechal."
Opakovaně říkám dětem, že když na ně křičím, není to správné a mrzí mě to - a žádám je o "spolupráci", aby se tomu předešlo. Dokonalá matka prostě nejsem a taky nechci, aby se to ode mě očekávalo. Chci, aby kluci věděli, že je mám ráda, i když mě zlobí a že když někdy "nevydržím", není to proto, že bych je neměla ráda. Taky na ně nikdy nekřičím (ani neříkám), že je nechci, že je nemám ráda nebo že z nich umřu.

Čemu svítí oči ve tmě? Kočce. No nazdar. (tak snad kočce robotovi)
S čím si hraješ? S kočkou. (no možná by to pasovalo na zdechlinu kočky, jako že si s ní to dítko pohazuje. Viz chcíplá vrána dole - ta je dobrá.

Alespoň takhle to cítím v češtině já.