Názory k článku Proč si batole neumí hrát samo?

My jsme si zase tatínkovu fotku nalepili na megnetku a máme ho na lednici. Kluk chodí taťku na fotce pusinkovat nebo si ji přenáší po bytě a zkouší, kde to bude držet. Takže s náma tatínek tímto způsobem vlastně i pere :-)), když je zrovna na pračce.

Nechápu co je na článku špatného - myslím že většina z nás si uvědomila že si s dětmi hraje ikdyž zrovna věší prádlo a mimísek podává kolíčky. Já tedy ano - ani jsem si neuvědomovala že pro Macíka je to vlastně hra, ale hrozně rád se mnou věší prádlo a nebo vyndavá nádobí z myčky (co na tom že rozbil talíř). Asi před měsícem mě překvapil když viděl že utírám prach a donesl si z kuchyně houbičku a sám začal pomáhat - nechala jsem ho a jen chválila a "prosila a radila" kde ještě. Je to zlatíčko co rádo pomáhá tak proč ho vyhánět - je pravda že je to hra. Mě se článek líbil.
A fotky z fotoalba? Ty také miluje - já to vyřešila tak že jsem mu dala jeho vlastní album a vytiskla do něj fotky co má rád - přišlo to na pár korun a je spokojenej že má svého tátu ikdyž je zrovna v práci. Chodí tu pak s tátovo fotkou jako nějakou svátostí a je šťastnej a to je pro mě důležité. Hrajeme si a hrajeme si rádi protože jsme spolu....

a proč bychom si to neměli dovést představit?????

Ahoj, clanek mi prisel uplne v pohode. Prijde mi zajimave zamyslet se nad tim, jak si deti hraji. Memu synovi je 16 mesicu, uklizime spolu, vysavame, pereme a vesime pradlo, a to vsechno formou hry. Moje predsevzeti je, ze bych ho chtela vychovat tak, aby i v daleke budoucnosti sveho dospelackeho veku byl schopny se o sebe postarat a zastat domaci prace. Ale zpatky ke hre. Snazim se kazdy den si vyhradit cas jenom na spolecnou hru a dela mi to radost. Znovu objevuju detsky svet a je to krasny. Muzu se na chvili zasnit, zastavit cas (protoze cas deti prozivaji uplne jinak nez my dospeli, kteri furt nekam pospichame.....) a rozehrat fantazijni svet pohadek. Cteme spolu knizky, Vecernicky v TV ho zatim jeste moc nebavi, strkame predmety ruzneho tvaru do kostky s otvory, schovavame kastany do krabice a zase je vyndavame....Je to uzasny, jak malo staci detem ke stesti ! A prave kvuli tomuhle pocitu me hrani s detmi bavi....P.S. Muj syn je uz nekolik tydnu velmi zaujaty prohlizenim fotek z naseho rodinneho alba. Vubec nevyzaduje moji asistenci,prohlizi si je sam a pritom ukazuje na lidi a rika (i kdyz ne vzdy se trefi spravne): MAMA, TATA, BABA, KUK = KLUK, CICI, HAF HAF.....atd, dovedete si to predstavit.....

Jsem z dvojčat a rodiče si s náma nikdy moc nehráli. Vlastně skoro vůbec, ono je fakt, že jsme si vyhrály dost samy (a rodiče to asi i tak brali), ale přesto jsme byly nadšené, když aspoň chvilinku se rodiče do našich her zapojili, ale těchto chvilek bylo pomálu.Já si právě i proto myslím, že to má možná i na mně vliv v dospělosti. S dětmi si hraji, opravdu, ale abych byla upřímná moc mě to nebaví. Hlavně jsou to šikulkové a umí se zabavit i samy. Kamarádka se zas dceří při hrách tak věnovala, že si dcera ani v 5letech neumí a ani nechce hrát sama. Tak nevím, asi všeho s mírou.