Názory k článku Proč si batole neumí hrát samo?

Také mám vyzkoušeno, že se dá skoro všechno doma dělat i s malým "pomocníkem", a i když to od nás vyžaduje trochu trpělivosti, tak to určitě stojí za to. Moje děti už sice z batolecího věku vyrostly, ale zpětně na tohle období strašně ráda vzpomínám. Byli tak strašně roztomilí a bezelstní! Škoda, že jim to nadšení z uklízení nevydrží až do školního věku :-).

Tak to jsem asi blbá, protože mě ten článek užitečný přijde. Já osobně se u hraní s dcerkou (13měs.) moc nezabavím a musím se k tomu nutit. Vím, že musím ale ke konci některých dnů si uvědomím, že jsem dělala všechno možné, jen toho hraní bylo pomálu. Protože hledám inspiraci, nadchlo mě společné uklízení. Asi mám málo fantazie, ale tohle mne fakt nenapadlo :-))).

Není to přímo můj zážitek, ale ....
Byla jsem v Anglii jako au-pair a kamarádka mi vyprávěla, jak učila 2 dvouleté dítě si hrát. Hraček měla, že se přes ně člověk nemohl nikam dostat, ale nevěděla, co s nimi. Nikdo jí to neukázal. Mamá ji měla jen na to, aby ji mohla jako Barbie ukazovat kamarádkám a předvádět na ní nejnovější dětskou módu.
Já sama si s dcerou hraju od té doby, co se naučila sedět /myslím, že před tím si celkem vystačila s kousátky/. Začaly jsme s tím, že jsme chovaly medvídky. Teď už jim vaří, učí je uklízet, čte pohádky - dělá věci, které má odkoukané ode mne. Baví jí to, a většinou u toho vydrží 3/4 hodiny a někdy i déle. Tak mám čas na úklid, vaření i sebe. Samozřejmě, že jsou dny, kdy ji to nebaví doma, tak jdem ven na zahradu, kde dle svých sil "pomáha" okopávat, nosí mi zeleninu /z čehož nemá radost hlavně děda, prý nám nic nezbyde na zimu/. Hlavně se různě zabaví. Hrou se děti naučí spoustu věcí - my trénujeme /zatím teoreticky/ zapínání knoflíků.
Chce to jen trochu času a hodně trpělivosti a děti jsou spokojené.

Šárko, možná ten článek není nějak informativně bohatý, ale mně to třeba pomohlo. V čem? V tom, že jsem si myslela, že moje dítě je opravdu nesamostatné a rozmazlené, když se nezabaví samo /je mu 1 1/2 roku /. Samozřejmě se mu pořád věnuji a v podstatě dělám to, co se tam píše. Jen jsem si nebyla jistá, jestli mu té pozornosti nedávám moc. Takže mně to nijak neporadilo, ale uklidnilo :-)

Tak strašně neužitečný článek snad na Rodině ještě nebyl. Veškerá doporučení nejsou určena pro nikoho, snad jen pro osoby naprosto bez fantazie a vlastní invence. Všechny přece zaměstnáváme naše děti podle jejich individuálních požadavků, našich zvyklostí a momentální nálady všech zúčastněných. To je vážně článek, s prominutím, pro blbý.