Názory k dotazu Odmítání jídla u 3letého dítěte

Milá Simono, dovolím si připojit svoji zkušenost. Moje dcera měla od narození problém s jídlem, střídala se nám období, kdy jedla malinko a kdy téměř vůbec. Přesně jak u vás - nejraději by jen mléko, jogurty, suchý rohlík, ale jen kousek. Když jí bylo asi rok a čtvrt, vydržela čtrnáct dní jen o mléku a jiných tekutinách. Potom v roce a půl se to opakovalo a to vydržela 2 měsíce! Tehdy jsem jí ještě ředila ovocné přesnídávky, které laskavě vypila. Měla jsem z toho vždy nervy na pochodu. Potom se to trochu zlepšilo, ale nikdy nebyla dobrý jedlík - především odmítala klasická vařená jídla. O 3.narozeninách, kdy jsme měli slavnostnější oběd s příbuznými, si nedala ani sousto, dokonce ani dort ne. To bylo před 3 měsíci. Najednou se něco zlomilo a ona začala docela pěkně jíst. Vysloveně si to užívám a jásám. Bohužel nevím, čím to je. Myslím ale, že hlavní roli hraje to, že už jsem to její hladovění nějak přestala řešit. Nikdy jsem ji vysloveně nenutila (všude se píše, že se to nesmí...), ale všemožně jsme se v rodině snažili ji na jídlo nějak "přemluvit" či motivovat. Nezabíralo naprosto nic. Žádné společné stolování, zdobení jídla na talířku, dělání hezké atmosféry, žádné lsti a hry ve stylu, kdo bude král apod. Dokonce ani "úplatky" nějakou slíbenou sladkostí nebo zase hrozby, že nevyroste apod. V lednu jsem nastoupila do práce, dcera začala chodit do školky. Předtím tam chodila jen 5x měsíčně. Zezačátku nejedla ani ve školce, dokonce mi tvrdila, že tam žádné jídlo nedostávají. Já už asi díky práci nemám tolik času a myšlenek na to její jídlo a nechala jsem to plavat. Prostě když odmítla oběd, vzala jsem jí talířek, řekla - nechceš, nebudeš a přestala jsem se tím trápit. Další jídlo dostala až odpoledne. Kolikrát nesnědla nic ani odpoledne. A večer jen svoje obvyklé mléko. A já to opět neřešila. No a najednou se nestačím divit. Ona jí. Dokonce sama. A už dvakrát chtěla i přidat. Pro mě je to hotový zázrak. Omlouvám se, že jsem nebyla stručnější, ale sama víte, jaké to je, bát se, že dítě třeba onemocní, protože mu bude něco chybět... Asi bych radila - snažte se přestat stresovat tím, že dítě nejí a trpělivě čekejte, až samo přijde na to, že není tak špatné se najíst. Hlavně nesmí mít jídlo spojené se stresem a nějakým nucením.