Názory k článku Krkavčí matka za mřížemi - příběh nekončí

Petru - určitě se všechno musí přizpůsobit daným podmínkám a prostředí. V Asii jsem byla několikrát a i ta jejich víra je kolikrát jen "zástěrka". Na dotaz pár lidí, zda věří v Buddhu mu odpověděli, že ne, že věří v nebe nad hlavou a slunce a blablabla.. Pak jsem nedopatřením ukázala prstem na Buddhovu sochu a málem mě ti samí lidé ukamenovali : oh buddha, buddha, to nesmíš. NEjsem věřící, nesnáším fanatismus, žádné náboženství ani směr jsem nestudovala a upřímně řečeno si i trochu myslím, že kolikrát se do víry utíkají svým způsobem zbabělí lidé. Pomodlím se - ono to pomůže,On to někdo vyřeší. Známý arab tady jedl vepřové a kouřil a nevím co ještě, ale je hrdý muslim, pak dodrží ramadán a veškeré hříchy jsou odpuštěny.
Názor na Krista máš zajímavý ;-).

Dcera jako batole mívala takové záchvaty, že se dusila až do té míry, že následkem nedostatku kyslíku upadla do mdlob. Musím říct, že ještě teď mě jímá hrůza a vidím její vyděšený výraz v očích a modré rty - bylo to hrozné. Při vyšetřeních nebylo nic zjištěno, ale radili mi, že v okamžiku, kdy se dostává do záchvatu, způsobit jí nějaký šok - ne sprchování ledovou vodou, ale velmi účinné bylo chrstnout vodu do obličeje. Sprchování ledovou vodou je myslím týrání, pokud to není dobrovolné v rámci otužování /ale to až u větších dětí/. Omylem omýt dítě vařící vodou - je totální blbost. Myslím že stejně jako každá matka už od malička učím děti, že teplota vody se míchá mimo tělo, aby nedošlo k opaření.

Pořád se někde dočítám o strašných zraněních nebo smrti týraných dětí. Kde jsou úřady? A kde jsou sousedi? Copak jsme všichni slepí?
Ale asi je to tím, že každý vnímá pláč dětí tak, že se vzteká a vlastně si ani neuvědomíme, že pláč dítěte od sousedů není vztekání, ale od bolesti a zoufalství. Takže, začněme od sebe a neberme pláč dítěte jako něco naprosto normálního, ale všímejme si.

Sopťo, a když při těch kontrolách v rodině zjistí, že to nefunguje a dítě tam být nemůže, tak ho zas vezmou a dají do jiné, a pak třeba do další.... To mi nepřipadá jako nejlepší nápad. Jinak samozřejmě vím, že se někde stala chyba a odneslo ji dítko :-(

Lízo, já v depresi fakt nejsem a můžeš si myslet, že jsem a jen si to nepřipouštím. Byla to zřejmě špatná formulace. Jen prostě kolikrát řeším úplně jiné věci než někdo jiný a zabývám se otázkama, které málokdo chápe. Jsem šťastná, že mám dítě, máme různě aktivity, mám skvělého muže, baví mě zařizování nového bytu a fakt jsem život nezabalila. Nečekám doma a nepřejídám se, ani se neutápím v alkoholu a nečekám až TO přijde. Možná mám takový pohled na svět i díky tomu, co už mě v životě potkalo a nebylo toho málo a nebylo to veselé. A díky tomu všemu pomáhám aspoň tak, že máme psa z útulku a uvažujeme na adopci, abysme zpříjemnili život někomu, kdo ke své situaci přišel jak slepý k houslím.
A návrh na zabývání se východní filozofií je dobrý :-). Na něco se vrhnu.

Naprosto souhlasím. Ať vypadám jako hyena - ale u takovéhoto násilí, prokázaného a proti dítěti, jsem pro oko za oko. To samé, co udělala svému dítěti, bych přála prožít té matce: strach, bolest, utrpení. Všechno.