Názory k článku Krkavčí matka za mřížemi - příběh nekončí

Nemyslím, že by bylo užitečnější pustit se do diskuze, spíš mi forma sdělení přišla tvrdá. Pokud by ale měla pomoci... Ze své vlastní zkušenosti vím, že pokud mám nějaký problém a někdo na mne jde tvrdě, tak se v tom začnu pitvat, neberu to, že to myslel vlastně v dobrém, spíše naopak... Takže jsem zareagovala jako potrefená husa.

Nemusí to být tak bezútěšné, jak to vidíš. Navrhla bych Ti seznámit se s východními filosofickými směry, kde je otázka života a smrti rozebírána a pobyt na tomto světě je dán do dalších souvislostí.

Terezo, a což takto? Samozřejmě ověřit fakta - A poslat nejlépe poslancům KDU-ČSL...
Vážený pane poslanče,
jsme znepokojeni zprávami, které přináší nové případy týrání dětí vinou nesvědomitosti, nezájmu či nekompetentnosti příslušných sociálních pracovníků. Nechápeme jak je možné, že jedněm rodičům je odebráno dítě pouze na základě „nevhodně“ zvoleného jména či bytových problémů, jiným rodičům je naopak vráceno dítě prokazatelně týrané. Tragický konec jednoho takového případu byl nedávno zveřejněn v médiích.
Ptáme se proto – je to nutné? Opravdu neexistuje účinná prevence, ochrana, opravdu je právo biologického rodiče nad právem dítěte? Na jednu stranu se odpůrci potratů a antikoncepce ohánění „právem dítěte i nenarozeného“, na druhé straně jsou hrubě porušována práva dětí narozených – které vnímají, cítí - a umírají za krutých bolestí.
Úřady hází klacky pod nohy zařízením jako je např. Klokánek. Proč? Že se snaží zavést jiné, méně konzervativní metody „ústavní“ péče? Že je to pro děti prospěšnější než „zaběhnutá“ praxe? Kde je potom ono proklamované „právo dětí“? Jsou hnutí, která ho mají plná ústa, hlavně, pokud jde o děti nenarozené, ale jakmile jde o praxi, skutek utek.

Budilko, to nepopírám. Nebo jen všechno vidí strašně pesimisticky a černě... Byla to ode mne taková spontánní reakce...
Na každý pád téma je dost otřesné. Myslím, že případ této holčičky není první, že už se to stalo, že dítě bylo vráceno do rodiny, kde ho nakonec utýrali. Mám dojem, že to byla asi pětiletá holčička a její smrt byla dost otřesná - měl v tom prsty její otčím. V tomto případě nechápu matky, které vidí jak jejich druh týrá děti a klidně s ním žijí dál. Vím, že není snadné sebrat svých pět švestek a od tyrana odejít. Někdy si říkám, že v duchu jsem hrdina a říkám si, že bych nikdy nedopustila, aby chlap ubližoval mému dítěti, ale na druhou stranu - ruku na srdce, jak bych se chovala, kdyby opravdu tato situace nastala?

Nenazvala bych to v pravém slova smyslu trestem,ale opatřením do budoucna.