Názory k článku Krkavčí matka za mřížemi - příběh nekončí

Ahoj holky, co reagujete na tento vstup. Přestaňme se jen pořád vyzývat co dělat a hurá do toho. Napište text, který by se dal uveřejnit jako článek. Máme u nás mateřské centrum, které je členem celé sítě mc. Síť vydává takový malý časáček, který ale distribuuje do všech mc a má dostatečné kontakty - jedna matka, co je v celorepublikovém vedení je třeba asistentka senátora. Mohly by se třeba matky vyzvat ať podepíšíé něco jako petici a pak by se to mohlo zkusit protlačit na adekvátní místa. pište na mczirafa@seznam.cz Dík, těším se na spolupráci a těším , že se něco hne. tento případ byl opravdu otřesný a ukazuje, že náš systém je opravdu ne moc schopný.

Ano,zabít málo.....Když jsem byla mladá, fungoval ještě trest smrti.To je ale pro takovou "matku" málo!!! Pokud si přečtu takový článek nebo to vidím v TV, je mi hrozně smutno. Vidím na svých vnoučatech, jak strašně lpí na svých rodičích - hlavně v útlém věku na matce. A je mi strašně líto těch dětí, které rodiče zanedbávají, nebo dokonce jim ubližují. Vždyť ten malý tvoreček se upíná právě a jen k té mámě, ta ho má chránit před celým nepřívětivým světem, dokud nebude mít síly samo se bránit!Myslím, že v těchto případech naprosto selhává společnost, sociální pracovnice atd. Když jsem já měla malé děti, samozřejmě také docházelo k takovým případům, ale řekla bych,že ne v takové míře jako dnes, že byla mnohem větší kontrola! Tím samozřejmě neschvaluji komunistický systém, moc mě mrzí, že revoluce nepřišla dřív. Ale jednu věc nelze upřít: když se narodily moje děti, během pár dní k nám do bytu přišla zdravotní sestra,zkontrolovala dítě atd. A povinně jsem chodila každé dva týdny do poradny, kde kontrolovali, jak dítě prospívá - a pokud by dítě bylo týrané, samozřejmě by si toho všimli!! Každé dítě bylo registrované, z porodnice posílali hlášení na příslušné středisko dle místa bydliště.A to mně připadá správné. Dnes mají lidé zkreslené představy o demokracii, bohužel si leckdo myslí, že si může dělat naprosto co chce. A to i v otázce vlastních dětí, jako by dítě bylo jejich majetek. Když se dozvím o nějakém takové případu, je mně z toho psychicky zle, chce se mi brečet a přemýšlím, co by se dalo udělat. Jedině o tom pořád mluvit, snažit se, aby se tyto problémy probíraly v TV, aby o nich vědělo co nejvíce lidí - a snažit se tímto způsobem tlačit na politiky, aby změnili zákony a aby se zvýšila kontrola narozených dětí a nebyly ponechány svému osudu a často zvůli vlastních rodičů. Sousedi určitě často vědí, že není něco v pořádku, jenže to bývají takové rodiny, se kterými nikdo nechce mít nic společného a tak se jim raději vyhýbá. A to je ten hlavní problém. Nevidět, neslyšet....Občas vidím obvykle hodně mladé matky, jak na ulici tlučou hystericky křičící dítě a říkám si : tohle dělá před lidmi, co asi doma, kde ji nikdo nevidí...skutečně mě z toho bolí srdce. Moje vnoučata měly velké problémy s kolikou, často dlouho plakaly, chovali jsme je celé hodiny. A když jsem si představila, jak takové dítě trpí bolestí, že se celé kroutí a nemůže ani usnout - a má matku, která místo, aby je utěšila, ještě mu ublíží...nemám sílu o tom ani přemýšlet.

Milá Ello, napsala bych to samé, kdybych Mikeška cca před měsícem taky OMYLEM neopařila. Napustila jsem mu vanu, teploměrem (jako obvykle) jsem zkontrolovala teplotu a dala ho do vody. Voda byla za 2-3 minutky celkem studená, tak jsem chtěla připustit teplou, ale začala najednou téct z kohoutku naprosto špinavá. Černá! Sice moment, ale nezbývalo mi, než vodu vyměnit. Řekla jsem si, že Miki už je umytý dost, a tak ho jen osprchnu a vylovím. Vodu jsem ozkoušela, nebyla špinavá a teplota OK, pustila jsem spršku na něj a on najednou řval jako čertík. Voda byla náhle (!) a bez jakéhokoli pohnutí pákou v půlce vteřiny doslova vařící.
Došlo mi, že za to mohly nějaké manévry v potrubí mimo dům, asi to zrovna nějak čistili, zapínali, vypínali a Miki to chudák odnesl. Jaho "opaření" bylo naprosto minimální, on zaječel a já dala sprchu okamžitě pryč. ALE!!!
Kdyby synek třeba při koupání vždy řval a já bych byla pod vlivem alkoholu nebo drog, asi bych ho pěkně zřídila. A fakt "omylem". Jenže omylem bych se nedostala do stavu, kdy by se to mohlo stát, takže to matku nezbavuje odpovědnosti a to ostatní, např. to, že vyhledala lékaře až druhý den, to už je samozřejmě otřesné... a neomluvitelné!

Jsem z rodiny kde psichické, fyzické týrání bylo. Pátrala jsem proč? Z máminy strany jsem se dostala ,až k pradědovi. Jeho otec se postupně 3krát oženil ani jedna se nedožila 30 let . Poslední ženu si koupil. Bití bičem bylo běžné i pro děti a i jiné násilnosti.Dodnes se oněm ve vesnici vypravuje jako o /despotovi/. Každá generace se snažila vychovávat lépe, ale vté výchově některé metody zůstali.

Jsem přesvědčená, že to omyl nebyl .... takovýto "lidi", by se měli sterilizovat