Názory k článku Epiziotomie

Jako třikrát rodící a třikrát nastřižená mamina s článkem naprosto souhlasím. Doufám, že se přístup lékařů a porodních asistentek mění a změní.
Postupy na zabránění natržení aplikovaly porodní báby už před mnoha a mnoha lety, mluvila jsem o tom se svou osmdesátiletou babičkou, která rodila čtyřikrát a vždy bez nástřihu. Porodní bába vždy chránila velmi pečlivě oblast hráze a opatrně prstem roztahovala kůži. Případné menší trhliny u některých maminek prý svorkovala speciálními svorkami.
Netvrdím, že někdy není nástřih hráze užitečný, ale myslím si, že je opravdu často používán zbytečně.

A vy které o tom chcete rozhodovat sami si fakt všechny myslíte, že na to máte? Že dokážete odhadnout, kdy je nástřih třeba a kdy ne lépe než porodník?

Já mohu porovnat oboje. A co se mě týkalo, všechno bylo lepší s nástřihem. Ten byl při prvním porodu a to proto, že holka už měla venku hlavičku a já už to neustála a přestala jsem tlačit, takže jsem ji chuděru přimáčkla (byla potom oteklá a měla hlavičku do modra). Nástřih se ovšem opravdu zahojil cca do 3 dnů, nepotřebovala jsem žádné koupele, mastičky - nic. U druhé holky jsem se natrhla a hojení bylo podstatně horší. Někde jsem četla, že když se hráz nastřihne, je to rovný, čistý střih, kdežto při natržení je rána "střapatá" (nenapadá mě jiný výraz...). A tím pádem se to natržené hůř hojí. A tak to bylo u mě. Bolelo to jak čert, manžel se jel zeptat mého gynekologa co s tím, dostala jsem nějakou koupel. A ještě aspoň rok po narození holky při tulení s manželem jsem to natžení cítila. Nástřih byl na druhé straně než kde jsem se napodruhé natrhla a opravdu si to nepletu ;o) A ještě k té bolesti: z mého pohledu vůbec není potřeba se jí bát. Při porodu je vše okolo tak napnuté a bolí leckde leccos, takže nějaký nástřih opravdu cítíte jako tupou soooooootva bolístku. Jako když se píchnete jehlou nebo maximálně když se maličko říznete - jen takové to malé říznutí, do kůže. Víc opravdu ne. Šití po druhém porodu bylo tedy horší, to jsem myslela, že té sestřičce budu skákat za tou nití. Mám pocit, že jaksi nějakou injekci jsem nedostala. Ale na 100% to nevím, jen myslím, že kdyby mi něco píchali, že bych si toho všimla. Ale taky se to dalo zvládnout, za dvě minutky bylo hotovo. Jen - pravda - ve sprše a na židli to bylo "vončo".

Sice jsem rodila jen jednou, ale třeba ti to pomůže. Nastřihli mě šikmo (malý nástřih), kolem konečníku zůstala tkáň neporušená, uvnitř pochvy mi však popraskala tkáň mezi střevem a pochvou včetně hlavní žíly. Tohle žádný nástřih nemohl zachránit, ani to nevyvolal.

Jak jsem psala, nešlo mi moc tlačit - je pravda, že jsem dost velkou část 2.doby porodní strávila na sále sama s partnerem, jelikož sestra stále odbíhala k ostatním rodičkám a neměla na mě moc času. Asi jsem potřebovala někoho zkušeného, kdo by byl u mě a nějak by mi s tím "pomohl". Byla jsem ale šťastná, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo, a že třeba nedošlo na kleště. Jak na sál přišel doktor, vše se trochu pohnulo - cítila jsem z něj klid a docela jsem to potřebovala. Na svůj porod si nijak zvlášť stěžovat nemůžu, jen byl klasicky "lékařský" a s mými původními představami měl dost málo společného. Ale já jsem idealista, a jak říká můj bratr, vždycky si všechno moc "maluju".