Názory k článku O sněhu a slušném vychování

Vaclavko, tvuj puvodni nick a ikonka se mi libili, skoda:-).

Jak tak ctu tuhle diskusi, stale mi neda jedna vec: strana prisnych rodicu ma par rozumnych argumentu, ale hodne ztraceji na volbe mocenskych argumentu (moje odpovednosti,moje strecha, moje pravidla), cireho mravokarstvi, a zcela rozumna Miluska na exaltaci a zalibe ve vysokym az presladlym recnictvi. Tohle vse u spoustu pubertaku, obavam se, nemelo by sanci (jedine pokud by byli svym rodicum podobni, jak to casto ovsem byva).

Ale strana, ktera si nazvala liberalni, mi se zda, pred necim zavira oci. Nemusi se rikat rovnou „nesexuj”, ani „zakazuji”, ale jde o opravdu vsestrannym pouceni a o takovem normalnim vedomi, ze otehotnet a i onemocnet lze, a k tomu clovek nemusi byt ani nezodpovedny ani promiskuitni. O tom co vse tehotenstvi v nacti obnasi, nebudu mluvit, a skutecne jsou lidi, kteri jsou zrali na rodicovstvi v 15 a jsou i takovi, kteri by ho neumely prijmout ani v 23. Jde o polozeni takove normalni otazky, jestli ta mlada zena a jeji partner byli by ochotni takovou moznost prijmout.

Chci jen reagovat, na tvoji vetu, ze tvoje dcery nestridaji partnery jako na Orloji. To se nekona ani v Africe, kde AIDS je pandemii. Specifikou Afriky je pouze to, ze partneri se stridaji, a nemusi to byt nejak obzvlast casto, ale stridaji se kvuli odcestovanim jednoho z partneru za praci a tak. Rakovinove viry v Cesku take se nesiri mezi promiskuitnimi lidmi, to bychom urazily zeny s rakovinou delozniho cipku zbytecne a neopravnene, ale statistika je velmi jasna: cim vetsi pocet partneru za zivot, tim vetsi je sance onemocneni. To se proste ma vedet, ze nejde o posvatnostech, panenstvi a „zodpovednosti”, ale proste jde o zdravi a o zivot a obezretnost je rozumna.

Dášo, jsem ráda, že jste mě pochopila. Každopádně Vám přeji klidný rodinný život a doufám, že takovéto problémy nebudeme muset jednou řešit. Ani Vy, ani já.

Nesouhlas, Vando. Sex sice lidé využívají k potěšení, aniž by nutně chtěli plodit děti, ale primárně tu je sex skutečně od toho, aby docházelo k rozmnožování. Těžko se shodneme, pakliže Ty máš opačný postoj, ale přesto: každá antikoncepce může selhat - každý, kdo se věnuje sexu, měl by být připraven nést odpovědnost za následky sexu. Sama jsi to také psala. Ale dokud jde o neplnoleté dítě, máme za něj odpovědnost my, rodiče, a není od nás tudíž odpovědné automaticky dovolit neplnoletému, nesamostatnému dítěti, aby se po týdenní známosti věnovalo sexu s novopečeným partnerem. Pokud už dát jakýsi souhlas, tak alespoň po delší známosti, kdy se oni dva už tak trochu oťukají - a sama za sebe cítím i onu potřebu znát partnera dítěte - abych se případně mohla pokusit zasáhnout, kdyby evidentně šlo o naprosto nevhodného partnera (opilce, lehkou holku, tyrana apod.). POKUSIT zasáhnout! Pokusit se zabránit evidentnímu sešupu k problémům. Do osmnácti let jsou to rodiče, kdo nesou odpovědnost za dítě. Sama vyzrávám až kolem třicítky - takže jak bych mohla předpokládat, že sedmnáci- (či patnáci-) leté dítě bude AUTOMATICKY už zodpovědné, moudré, rozumné, mající přehled, do jakých problémů by se mohlo dostat? A tady nejde jen o výchovu, tu, o kterou se člověk snaží vědomě, ale i o okolnosti, které už nelze tak snadno ovlivnit - třeba povahu dítěte. Ostatně - ani v pětadvaceti, když jsem syna porodila, ve šťastném manželství a plánovaně - naprosto jsem netušila, do čeho jdu.

Vando, je fakt, že starosti s dospívajícím dítětem jsou pro mne ještě daleko, takže kdo ví, co budu přesně dělat já.
Nicméně u malých dětí je daleko prozíravější v jistých vypjatých situacích argumentovat ve smyslu "bude to tak, protože jsem to řekla", než se utápět v nekonečných diskuzích. Za jistých okolností je prostě nesmysl očekávat, že dítě bude reagovat jako dospělý - totiž že přijme naše rozumné argumenty a rychle se přizpůsobí našim představám. Samozřejmě moje poznámka nesouvisí plně a přímo s diskuzí; píšu ji proto, že mám dojem, že sama tento styl odsuzuješ úplně a zcela.
Jinak mně přijde taky krajně nevhodné po týdenní známosti si říct o přespání (bezdůvodné, zdálo se mi) u partnera, a to ještě jeho vlastním rodičům. Hádáte se tu o to, že má sedmnáctiletý mladý člověk právo na to sám rozhodovat: ano, ale mělo by se přihlížet i na odpovědnost chování, a toto je kromě neomalenosti i krajně nezodpovědné. Copak někoho po týdnu můžete OPRAVDU ZNÁT? Fajn, když se chtějí pomilovat dvě hodiny po seznámení někde v baru, asi těžko tomu zabráním - když už jsem jako rodič selhala a neuměla potomka k odpovědnosti vychovat. Ale ještě takové chování podporovat?... Apropos, otěhotnění není jediné riziko. Co AIDS a další pohlavní nemoci? Zrovna teď v týdnu jsem četla v MF článek o tom, že dnešní mladí lidé chovají se v oblasti sexu méně odpovědně než předchozí generace (asi se mluví o mládeži z devadesátých let) - mají pocit, že AIDS se jich přece nemůže týkat, a někteří dokonce byli přesvědčeni, že jde o vyléčitelnou chorobu...

..tak tedy,kamarádi u nás doma nespávali,jaksi to nebylo zvykem a tak nějak mi to jako 17 ti leté přišlo nevhodné a v té době jsem se věnovala škole,žádnou vážnou známost jsem neměla,než jsem se dostala domů ze školy,bylo cca 17 hodin a ještě mne čekla řada povinností.V mé rodině v současné době kamarádi mých dětí občas přespávají po domluvě .Kamarád syna ze sousedství oba 12 let a někdy kamarádka dcerky dcera 6 let,kamarádka 8 let. Tak to mi příjde vcelku v pohodě v tomto věku. S věkem myslím touha aby kamarád od sousedů spal u nás přirozeně pomine.A pomine i touha jezdit s rodiči na návštěvy jejich známých. Dovolit 17 letému dítěti spát s přítelem či přítelkyní doma je pro mne prostě nepřijatelné. Já jsem v 19 letech přes týden pracovala mimo domov. V tu dobu jsem měla přidělenou i pracovní garsonku,kde jsem přez týden bydlela a tam jsem si samo sebou dělala co jsem chtěla - ale ve svém - za své a dlužno říci s odstupem času byla to jedna blbost za druhou :-)