Názory k článku Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny

Karolíno,
já jsem pouze reagovala na věty o tom, jak dřív maminky schovávaly takové poklady a "dneska by všechno vyhazovaly". Na někoho to může působit dojmem, že autor vzpomíná na staré dobré časy, kdy si člověk vážil věcí a všechno hned nevyhodil.
A také jsem napsala, že rodinné ukotvení je důležité. Pouze jsem poznamenala, že jsou lidé (a je jich hodně), kteří nemají rozumnou hranici mezi schováváním rodinných pokladů a iracionálním hromaděním odpadků, které ve svém důsledku mohou hrát naopak pro lidskou psychiku negativní roli.
Na mé stěně jsou obrázky mých dětí, mám zarámované svatební oznámení, ráda se dívám do svého alba s fotkami ze svatby, mám hrneček po prababičce a mrzelo by mne, kdyby moje maminka vyhodila 5 výkresů, které jsem nakreslila kdysi ve školce. Ale to je úplně jiná kapitola než předměty, o kterých jsem hovořila v předchozích příspěvcích.
Se svými rodiči a prarodiči osobní problém nemám (nebo zavtipkovat na téma rodinného skladiště je znakem nějaké poruchy osobnosti? Měla bych navštívit odborníka?), mimo jejich dům žiji od svých 19 let (už dlouho).

Je, to jste me vsechny docela potesily, mysela jsem si, ze je to mene casta uchylka. Nas tchan ji ma v neuveritelne podobe, ac je vysokoskolak a ekonom a vydelava vic, nez vetsina normalnich lidi. Presto doma hromadi neuveritelne hrozne veci, od 20 let proslych konzerv po nenosene tesilove kalhoty... Doma uz maji ve vetsine pokoju jenom ulicky mezi silenyma hromadama veci, za kteryma plesnivi steny. K tomu zasadne chodi v roztrhanych takrka bezdomoveckych vecech a jezdi rozkladajici se skodou 120 (kazdy rok dostava nejakou novou kosili ci svetr, ktere peclive uklada). No, aspon ho nikdo nepodezriva z milionarstvi, i kdyz on se porad boji, ze je vykradou, vsude same zamky (20 let stare petlice, samozerjme). A k tomu vsude vlezly naftalinovy smrad a moli. V tom ani nelze detske hracky najit, i kdyz jich je tam pry spousta. A to nejhorsi - stejne zabordelena je i obrovska chalupa na Sumave, uz tam nikdo krom nej neni schopen ani jezdit. No, nedokazu si predstavit, az se to jednou bude vyklizet.

Ich habe kein Problem damit, aber ich denke nicht, dass es hier passt.

Es gibt eine Diskusion, wo man sein Deutsch aufbessern kann:

http://www.rodina.cz/diskuse5184.htm

Souhlasím bezezbytku.
Před pár lety jsme vyklízeli půdu a chlívky - spižírny v domku pratety a nestíhali jsme se divit. Našli jsme mimo jiné: do balíků svázané 30 let staré časopisy, na které nikdo právě těch 30 let nesáhl, natož aby jimi listoval, 30-60 let staré nehezké vzorníčky vyšívání (prateta byla učitelka a mj. vyučovala i ruční práce), staré peřiny plné peří v těžko popsatelném stavu (nikdo je léta nečistil a navíc do nich chodily kočky), kompoty z roku 1981, léky prošlé před 20 lety. Perličkou byly podvazkový pás a podprsenka padesátých let, které patřily tetě mé pratety. Prateta si je nechala, protože "to se může hodit". I kdybychom připustili, že můžeme nosit prádlo po někom..., teta pratety měla cca o 30 kg víc než prateta sama :-)
V obýváku měla teta schovaný popelník s posledními nedopalky cigaret svého zesnulého manžela. Opatrovala je 17 let jako svátost.
Doufám, že mi ve stáří (dožiju-li se jej) taková shánčlivost a lpění na nesmyslných věcech vyhne. Myslím, že krabice s výkresy, diplomy, vysvědčeními, prvními milostnými dopisy, talismany z táborů, deníkem s ustřiženými vlasy a vypadnutými prvními zoubky úplně stačí :-)

Pozn.: Včera jsem v čekárně své pediatričky viděla dvě leporela, u nichž jsem zjihla. Kdysi jsem je měla. Jedno z nich bylo Broučci na pouti - a opravdu se mi vybavila jedna z veršovánek v ní obsažená :)

Jardo, předveď nám, který jazyk ještě neumíš... ta němčina je dost zábavná! :-)