Názory k článku Sbírejme doklady o životě dítěte i rodiny

Vzpomínám si na paní z domu v Karlíně, který se při povodních v roce 2002 zřítil a všichni jeho obyvatelé přišli téměř o všechno. Té paní přinesl její muž poté, co je hasičí - myslím, že z plošiny - pustili na pár chvil pro věci do jejich bytů, uschlou, několikaletou, svatební kytku, a ona plakala a byla za ni moc ráda. Říkala, že nábytek, vybavení - to všechno se dá znovu pořídit, ale vzpomínky, fotografie a pro ně důležité drobnosti jim nikdo nevrátí. Sama jsem zásluhou těchto povodní přišla o jeden kinofilm, který jsem den před povodněmi zanesla do drogerie na vyvolání a ona byla do rána zatopená i s mým filmem. Je to pochopitelně maličkost ve srovnání s tím, co se tehdy dělo, ale i tak mě to tehdy mrzelo, byl na něm můj v té době 16 měsíční syn. A tak dál shromažďuji všechny zbytečnosti od mých dětí a fotek mám, že se spočítat nedají. Jsou zkrátka věci, které bych v životě nevyhodila a jsou pro mě moc důležité.

Abyste! Ale asi je vaším mateřským jazykem jiná řeč než čeština, takže chápu, že se teprve tak nějak oťukáváte.

Taky jsem čerpala z knihy místního historika, který sepsal vše o domech v našem městečku. bohužel se dostal jen do doby po Třicetileté válce, protože starší domovní knihy prodali naši moudří radní v devatenáctém století obchodníkovi ze sousedního města - balil do nich sýr...

Budilko, před 18. století se už hledá dost špatně, i proto, že matriky jsou pak hodně mizerně čitelné. My máme dvě větve předků dohledané před třicetiletou válku, zbytek obvykle do toho 18. století. Taky na tom dva prastrýcové strávili velkou část života... Na druhou stranu, dnes se plno věcí dá najít i na internetu, třeba jsme takhle našli náhrobek jednoho vzdálenějšího příbuzného ve Vídni :-)

Znám :-) My stěhovali z domu do garáže(jelikož se nám do vyklízení pletli tetičky a strejdové a nebylo možné ty krámy prostě hodit na kontajner)a když se vyklízela garáž, stěhovaly se ty věci zase na chatu....dodnes ve mně porcelán vyvolává smíšené pocity...