Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Mám doma tříměsíčního chlapečka a teď s odstupem času se tomu směju, ale hned první dny v porodnici jsem propadla pocitu beznaděje, že se prostě kojit nenaučím. Připadala jsem si nemožná. Prsa jsem měla hrozně nalitá, že se malý Vojtík ani nemohl přichytit a zkušené dětské sestry ani nenapadlo poradit mi, abych si nejdříve trochu odstříkala, aby se prsa změkčila! Ale křivdila bych jim, nebyly naštěstí všechny stejné, byla tam jedna prima starší sestřička, která byla moc hodná a trpělivá a nakonec mě kojit naučila. Hodně mi taky pomohla odsávačka, kterou mi manžel na radu zkušené kamarádky koupil, taky mi zformovala hezky bradavky, jednu jsem měla trochu vpadlou. A hlavní zásluhu měl taky náš malý Vojtíšek, který se hrozně moc snažil i z těch šíleně nalitých prsou pít a vůbec neplakal, když to nešlo a pořád se snažil. Jen pevně doufám, že mu ta houževnatost v životě vydrží.

Zlato, jsem přesvědčena, že by bylo lépe, kdybyste o kojení něco dopředu věděla. Pak byste si i možná byla schopna poradit sama. Kdo není informovaný nemůže problémům předcházet. Jen velmi málo žen skutečně kojit nemůže, u většiny, kterým se kojení nepovede je problém jinde, kojit se musí hlavně chtít. Ad dudlík: Ne všechny děti si dudlíkem nedají pokazit techniku sání při kojení, které dítě ano a které ne, nikdo dopředu nemůže vědět. Zkrátka nikdo k dítěti nedá "návod na použití", jedině samo dítě je ten návod, musíme číst z něj a i mezi řádky, k tomu si přidat rady odborníků či zkušených a intuici a učinit rozhodnutí. A nehaňte prosím LL a laktační poradce, dělají velmi prospěšnou práci, spoustu jiných maminek posilují v rozhodnutí kojit a problémy řešit a nevzdávat to do poslední chvíle a já jim tímto děkuji, protože kojení je pro dítě nejlepší, důležité, nenahraditelné a má na něj právo.

Ahoj všichni, včera jsem četla v novinách kritiky na jeden film, jako obvykle se lišily, někdo chválil, někdo hanil...tak jsem si řekla, že se musím jít podívat na reakce na můj článek. A musím uznat, že také zde se ohlasy liší a že bych nechtěla být spisovatelkou nebo režisérkou, protože nejde udělat věc, která by se líbila všem a taky se musím přiznat, že mě trochu mrzí ohlasy typu bezduchý článek o ničem nebo že jsem poškodila své dítě, což se mi teda vůbec nezdá.

Co se týká informací, když mě něco zaujme, zakousnu se do toho, seženu si knihy, články a pak se těmi radami dost řídím, jsem bohužel takový psychosomáček(hlava řídí tělo), takže kdybych znala desatero správného kojení atd. a pak bych viděla, že se to v porodnici děje jinak, asi by se mi z nervů žádné mléko neudělalo. Říkala jsem si, ony mi sestry poradí, vždyť jsem v tzv. BFH, mají praxi a zkušenosti..v životě by mě ani nenapadlo si myslet, že to může být jinak.
Jsem ráda, že jsme jeli domů, tam se vše rychle zlepšilo, hezky v klídku doma, hodně mi pomohla odsávačka mechanická ke změkčení dvorce, bez ní bych se asi nerozkojila, mám ji stále schovanou ve skříni a pak hlavně odsávačka pírodní, tedy nelinka, sála tak mocně, že své porodní váhy dosáhla už 10.den a pak to chvíli vypadalo, že zdvojnásobí porodní váhu už ve třech měsících.
dudlík už skoro nepoužíváme, jak roste, umí víc věcí než jen brečet a nechat se nosit, hezky si hraje a je s ní zábava.
Zatím se mějte, jdeme kojit.

S kojením jsme nezačínali tak drasticky jako autorka článku. Ale na první přiložení se malý taky nepřisál a hned pryč:-( V porodnici byl lenloch a spáč, čož má naštěstí dodnes:-) Někdy skoro nepil a taky zhubnul víc, než se jim v porodnici zdálo - to byl první stres, bála jsem se, že to bude s kojením problém. Nakonec jsme se rozkojili a pěkně přibýval. Nejdřív jsem měla podle doktorky kojit 9x denně, pak pěkně přibýval, tak že stačí 8x. To bylo v pohodě, ovšem pak nejednou jsem skoro neměla mléko. I když jsem se dočetla, že po šestinedělínejsou už prsa tak nalitá, tak malý měl hlad, odstříkala jsem třeba jen 20 ml. To byl druhý stres - taky k tomu asi přispělo stěhování a tak. No rozkojila jsem to, i dětská lékařka mi potvrdila - často přikládat,potom ještě odstříkat. protože malý pěkně pořád přibýval, nechala jsem ho, ať se budí na krmení sám, čímž jsme se dostali na 7x denně. To bylo možná málo, tak po třech týdnech přibral 200 g a mě se zase zdálo, že mám málo mléka. Byla jsem z toho zase špatná, ale doktorka říkala, ať kojím 9x denně a za týden zvážit. Jsemráda, že mi ani nenaznačila nic o umělé výživě a tvářila se poměrně v klidu - já se dokážu totiž vynervovat sama. Tak jsem se pracně zklidnila, vytvořila si rozpis a malého budím na jídlo pravidelně. Za týden přibral 200g. Taky mi pomohla poradna na stránkách kojeni.net a to hodně!
Dudlík jsem vrazila taky prckovi už v porodnici - stejně si sám cucal ručičky. Dudlík ho dodnes pekně uklidní, podudá před spaním, někdy ani to ne, a pak ho třeba vyplivne.
Je pravdy, že když kojení nejde, tak je člověk na nervy. V tomhle je bezva internet - zjistíte, že podobný problém mají i ostatní, a že se dá vyřešit. Myslím, že by v porodnicích měli nejenom ukázat techniku a polohy při kojení, ale hlavně říct, že je nějaká laktační krize, co dělat a tak. Takže všem i sobě držím palce, ať se to povede a kojíme plně.

Ještě jedna věc. S tím kojením v noci jsme taky tak trochu bojovali, ale já jsem se nikdy neodhodlala synovi to prso v noci vzít. Prostě nakonec vždycky usnul u sebe v postýlce a po prvním nočním kojení jsem si ho už nechávala u nás v posteli. Byla to moje vlastní pohodlnost, kdy jsem se chtěla prostě vyhnout těm pár proplakaným nocem. Hodně mých kamarádek to prostě udělalo, řešili to buď tou vodou, nebo přesně tak, že k malému šel místo maminky tatínek. Pár nocí si proplakali a měli vyhráno. Noční kojení ustalo a kojily už jen ve dne. Tak si z toho něco vyberte a uvidíte, buď to půjde, nebo třeba ne, ale zkusit se má vše.