Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Prvního kluka jsem kojila do 14 měsíců a měl i dudlíka až do 2 let, trpěl kolikou,chtěl být neustále u prsu,tak jsmě ho naučili na dudlík, on ho přijal, problémy se spaním jsme měli do čtyř let, chodil za námi do postele, nechtěl večer usínat. Druhý syn je jiný,předpokládala jsem, že s kojením nebudou problémy, ale byly, snad jsem si málo věřila, po 10 dnech přestal přibývat na váze,spíš ubral, měl žloutenku,u kojení usínal, pak jsem odstříkávala a přikrmovala stříkačkou, ale stejně nepřibral,tak jsme ke kojení přidali Bebu, sice se najedl a přibíral, ale brečel pořád kvůli bolení bříška, na dudlíka si nezvykl,tak jsme pořídili šátek asi od 2 měsíců a byla to úleva pro moje záda a krk, v šátku se naučil usínat, v postýlce spí jen v noci, ve dne tam neusne a i když usne v šátku,tak při položení se vzbudí, zato od dvou měsíců spí téměř celou noc a je schopný usnout sám v postýlce, což první syn bez křiku nedokázal a mohla jsem dělat všechno možné. První dobře spal v kočárku, druhý kočárek přímo nesnášel,taky jsme ho nesla v náručí a kočárek tlačila před sebou, až teď je to lepší, spí v něm někdy i dvě hodiny. Takže každé dítě je jiné, je jenom třeba najít řešení, které vyhovuje jak dítěti tak matce, protože jsou děti, které jenom jí a spí a jiné které hodně brečí. /To někteří lidé z mého okolí nemohou pochopit,hlavně tchýně, že ho pořád chovám,že nechce spát v kočárku, kdyby to nepotřeboval,tak to asi nedělám, je zvyklá,že děti její dcery byly hodné,jedly a spaly, a myslí si,že já je rozmazluju, při kojení prvního syna,který trpěl kolikou přišla v šesti týdnech s krajícem chleba,že prý ho trápíme hlady,to už mi došla trpělivost a vyhodila jsem ji,potřebovala jsem povzbudit a ne tohle, možná proto, že jsem si podruhé nevěřila,tak jsme kojení nezvládli,byla jsem dost ve stresu, ale kojíme pořád, i když dáváme Bebu a příkrmy a dost těžko jsem se s tím vyrovnávala./

Evičko, moc děkuji za Váš přízpěvek-dotaz...jsme na tom s domíškem (12 mu bude 11m) úplně stejně! Už jsme z toho zoufalá. Tedy, přesně jak píšete, přes den mi to nevadí, i když chce prakticky po každém jídle "dopucnout mlíčkem", ale v noci, když kolikrát kojím 4x, tak mne to fakt vysiluje. Jsem poslední dobou šíleně utahaná. Přes den stále zvedat a zvedat, v noci se nevyspat....
Odepsal Vám někdo? Máte nějakou novou zkušenost či radu? předem děkuji a přeji hooodně úspěchů!
ivaru

Kdyby nebyl "humbuk" kolem kojení, tak už dnes nekojí skoro nikdo. A kdyby nebyly chytré knížky a laktační poradkyně, přestala by kojit hned v počátku velká část maminek. Prostě proto, že většina z nich překonává nějaký problém. Autorka taky potřebovala poradit, že je třeba z přeplněného prsu odstříknout, aby se dítě vůbec bylo schopno přisát. Možná, pokud by se občas začetla do (dobrého) článku o kojení, tak by to bývala věděla, a nemusela prchat z porodnice s depkou. LL pomohla mnoha maminkách, u kterých bylo od počátku "všechno špatně". Nikoliv naopak .

Stoprocentně souhlaslím s Magdou! Mám zkušenost s dítětem hodným i uřvaným, dlouho kojeným i nekojeným, dudlíkovým i nedudlíkovým. Větší mazel a pohodář byla a je i u nás rozhodně ta starší "téměř nekojená a dudlíková chudinka", pro kojení druhé dcery jsem si i přes dokonalou informovanost musela sáhnout skoro na dno, nicméně nakonec jsem se opravdu rozkojila a kojení nám vydrželo dlouho. Dudlík jsem mladší dceři kvůli obavě o kojení nabízela až v pátém měsíci, kdy už byl neustálý řev chování-nechování, psychicky neúnosný, bohužel bez úspěchu. Obě dcery ale byly a jsou úplně jiné, celková situace i můj zdravotní stav po jejich narození nesrovnatelné a nechápu, jakým právem tady někdo hodnotí, jestli jiná maminka udělala či neudělala dost pro kojení nebo třeba jestli je podání dudlíků jasnou známkou pohodlnosti a lenosti matky! Každá máma chce snad pro své dítě to nelepší a je jen a jen na ní, kam až je ochotná a v dané situaci schopná zajít. Dobrá máma neznamená přece jen dobrá kojná! (i když po přečtení některých příspěvků tady na rodince o tom občas dost pochybuji) S.

Milá Bumbi,
já byla také rozhodnutá dudlík nedávat - situace se vyvrbila jinak a nelituji toho. Moje dítě je také nošenec - jen k tomu, aby byla ÚPLNĚ spokojená potřebovala nejen šátek a fyzický kontakt se mnou, ale taky ten dudlík. Je to také naprostý pohodář - i s dudlíkem, rozhodně není "ukňouraný prosič o fyzický kontakt" (to jsem se málem urazila). Dokonce jsem tak otrlá, že necítím ani žádné "pocity provinění", že jsem jí ten dudlík dala, taková já jsem...
Apropo, nejdřív ho Domča taky nechtěla, museli jsme vyzkoušet jiný tvar dudlíku, u toho prvního se taky dávila. Možná kdyby jste to zkusili taky, dalo by si říct i Vaše dítě a měli jste potom doma nošeného naprostého pohodáře s dudlíkem jako my... :-)
Ale do porodnice bych dudlík taky nebrala, to máš pravdu. Nejdřív se dítě musí naučit pít a nemělo by se dudlíkem plést.