Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Kojím také 15 měsíců - naprosto úspěšně - a dcera má dudlík. Pohodlná rozhodně nejsem.

Nenapsala bych to lépe, je to jak říkáš, také jsem měla spoustu komplikací, ale díky literatuře, sestrám a dobrým radám jsem kojila všechny své kloučky a ještě teď kojím nejmladší dva.Je to opravdu skvělé, že jsem se připravovala, všechny rady se mi hodily. K tomu dudánku -no do té doby než začnou růst zoubky nic proti tomu, ale pak to dělá předkus, později se dítě učí i špatně mluvit, protože si opírá jazýček o dudánek a mnohdy je po odebrání nahrazen prstíkem ,kde vznikají zase jiné plísňové kouplikace prstíku i dutiny ústní.

Každý jsme jiný (resp. jiná). Já vcelku nemám zkušenosti, kolem mě se pohybuje jen málo maminek s miminky, ale myslím, že něco jsem za tu dobu, co jednoho skřítka mám, pochopila. Moc a moc důležité je vnitřní pouto mezi maminkou a miminkem. Když je maminka v pohodě, odrazí se to i u miminka. Já měla štěstí - na pelhřimovskou (malou) porodnici i její personál vzpomínám moc ráda a doufám, že se tam vrátím. Radit s kojením mi moc nemuseli, malý se přisál v pohodě. O to těžší to bylo pro mě, když mi ve 4. týdnu pan doktor řekl, že malý málo přibývá a já mám přikrmovat. No, obrečela jsem to. Ne kvůli tomu, že "nepůjdu s dobou, která propaguje kojení", ale kvůli tomu, že se mi zdálo, že mě ten skřítek vlastně tolik nepotřebuje a že se tím tak trochu trhá to naše pouto. Je to těžké vylíčit, navíc je to dost iracionální. Byla jsem zoufalá, když Vítek mateřské mlíčko vyblinkal a chutnalo mu hlavně to "ošklivé umělé". Naštěstí mám kamarádku, která mi poradila, ať se jednoduše zkusím rozkojit. Že je to náročné na čas i na nervy, ale že jsem tady přece hlavně kvůli malému a všechno ostatní může jít stranou. V tu dobu v ordinaci "suplovala" paní doktorka, a ta mi poradila to samé. Znamenalo to do nekonečna přikládat (i když v prsou nic nebylo), pít každou volnou chvilku, pít i (pro mě odporný) čaj na podporu kojení. V mezičase (když únavou malý na delší dobu usnul) jsem zkoušela ty minizbytečky mléka, které tam zůstaly, hned po kojení odstříkat alespoň do lahvičky (nejlépe ve sprše s teplou vodou), aby se pak vytvořilo co nejvíc. A ejhle, skutečně začalo mléka příbývat - na základě nabídky a poptávky. Teď opět kojím plně, jsem šťastná a kojení vřele doporučuju - už jenom pro ty krásné chvilky plné blízkosti maminky a miminka. A laktační liga? Ta mi pomohla letáky a DVD, kde jsem zjistila, že moje přikládání asi skutečně nebylo nejlepší (i když se to neprojevilo hned), kamarádce z pokoje pak pomohli rozkojit se úplně (sestřičky v porodnici si už nevěděly rady). Neříkám, že kojení (a rozkojení se) je možné vždy, ale pokud to jde, stojí to za snahu (a někdy i překonání se). A ještě něco - s dudlíčkem je lepší to chvíli vydržet, my začali ve 3. týdnu a myslím, že to naše (špatné) kojení dost ovlivnilo. Navíc se vyplatí vybrat ten správný tvar. Přeju hodně zdaru a trpělivosti!

Ráda bych jen přidala kapičku do mlýna a potvrdila, že pohoda mamky je nade vše. Rodila jsem císařem, malou mi nepřiložili, přinesli ji až na mé opakované vyděšené žádosti večer v den porodu, rodila jsem ráno. Dali mi ji do ruky a dělej co umíš. K tomu mi navíc sestra řekla, že mám ploché bradavky a musím koupit kloboučky. Koupila jsem a nevěděla co s nimi. Dcerka se narodila velmi drobná ( 2830g), měla žloutenku a sát nezvládala. Nikdo mi nikdy neukázal a neporadil jak ji správně přiložit, jen mi ji donesli a nechali půl hodiny a já ji trápila a trápila špatným přikládáním a zbytečným pokusem o sání tam, kde nic nebylo. Nakonec do ní nacpali UM protože moc hubla. Probrečela jsem v porodnici noci, nechtěli nás pustit domů že nepřibíráme a po těch nekonečných pokusech o kojení malá neměla ani sílu pít UM. Začarovaný kruh. Nakonec s příšernými nervy se mi podařilo s pomocí noční sestry odsát odsávačkou trošku mlíčka a byla trochu naděje. Nakonec nás pustili domů plně na UM. Ty pohledy sester když jsem chodila prosit o ohřátí UM a po dotazu kolik jsme nakojili jsem sdělovala že nic nikdy nezapomenu. Po týdnu doma plně kojím. Koloběh odstříkání a přikládání zabral. Hlavně pohoda a pomoc manžela byla důležitá a dnes jsou dceři 2,5 měsíce a má skoro 6kg.( Navíc jsem prodělala zánět prsu s úbytkem mléka a přesto stále kojím). Takže bych ráda řekla, že všeho moc škodí. Byla bych tehdy uvítala každou radu s kojením, ale na druhou stranu když to nejde, tak to nejde a nejdůležitějsí je spokojená matka. Držím všem co mají problémy palce.

...musim se zastat maminek dudlikarek, vzdy jsem byla naprosta odpurkyni dudliku, nez jsem ale porodila sveho syna...vydrzeli jsme bez nej 14 nekonecnych dni, syn jecel, nebyl k utiseni, a kde je ta pohoda ditete? myslite, ze tohle je nestresuje? povezte mi to!!!...utisil se jen s mym prstem v puse, bradavky mam ploche, kojim pres kloboucky, ale i presto uz 8. mesicu!!!...a kdyz usnete a vase ditko dudla vas prst, dost jsem trnula strachem, abych ho neudavila, dudlik byl dokonale reseni, pouzivame ho sice stale, ale po usnuti ho sam vyplivne...a pro maminku, ktera tvrdi, ze nejlepsi je satek- taky ho mam a pouzivam, ale syn je v nem schopny vydrzet dyl nez 15 min az od 6. mesice!!! jinak velmi kontaktni dite, rad se nosi, ale v satku byt nechtel, ucili jsme se spolu intervaly postupne prodluzovat, nyni v nem i usne...chci titmo jen rict, ze kazde dite je proste jine, zadne rady neplati u kazdeho a ani zadna maminka by nemela byt souzena, pokud dela neco s nejlepsim umyslem, vzdycky to totiz neplati, ze je pohodlna!!!!