Názory k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Případně propukne období něčeho úplně nového, většinou hrozného. Jsou to prostě roztomilé potvůrky. Přeji hezký víkend. Markéta

Já měla syna taky skoro pořád přisátého, jinak řev, nebo musel být pořád středem dění. Tohle všechno odeznělo, až byl trochu aktivnější a mohl si i sám hrát a nebo třeba sedět. Kočárek nenáviděl a nejraději byl u někoho v ruce - hezky nahoře, aby viděl co nejvíc. S odstupem času si říkám, že měl velké štěstí, že byl první dítko. U dalších asi nebudu moct půl dne kojit. Jo a spánek ? Ondráš už asi od roku a půl už vůbec nespí přes den. Jednou jsem byla na měsíc u babičky a za ty čtyři týdny mi prcek po obědě spal 4x - s babičkou jsme vždycky normálně slavili, že spí a máme trochu klidu. Holt je to aktivní potvůrka.

Aha. Vlastně jsem možná taky měli problém, jenže dudlíka jsme odebrali v tom "strachovém" uspávacím období, takže jsme trčeli večer u postýlky tak jako tak.

Některé děti jsou zvyklé usínat a spát s dudlíkem v puse. My bez dudlíku v klidu spíme, i když v době kojení do synových cca 6 měsíců neusnul téměř jinak než u prsa. Prsa se prostě pustil a jal se usínat sám, ale mnoho dětí z dudlíkem z mého okolí prostě nebylo schopno usnout bez něj. Tak takhle to bylo myšleno.

Kocíku, jaká je podle tebe souvislost mezi dudlíkem a dítětem, které v roce a půl usíná či neusíná samo? Ptám se proto, že můj syn byl dudlíkář, a sám usínal do dvou a půl, než se začal bát na chalupě, kde, na rozdíl od Prahy je tma jako v pytli. Tam jsme ho pěkně naučili na uspávání a pak jsme se s tím mordovali dalšího půl roku. Problém s usínáním o samotě měl taky třeba před půl rokem, kdy ho pěkně postrašilo divadelní představení o strašidlech a pověrách, ale zdráhám se uvěřit, že to mělo něco společného s dudlíkem.