Názory k článku Přijdeme od nového roku o stovky nebo dokonce tisíce korun měsíčně?

Aido, z tvého příspěvku se domnívám, že asi žiješ v zahraničí. Nebo se snad pletu? Já šla do mateřství s odhodláním, že chci se svými dětmi trávit maximum času a být tu jen a jen pro ně, dokud budou malé a nezačne jim být má přítomnost spíš na obtíž (haha). Dobře si však uvědomuji, že nežiju ve vakuu oddělená od vnějšího světa a jednou mateřská skončí a já se budu poohlížet po práci. Tam "venku" na mě však žádné místo nečeká, jelikož jsem před oběmi mateřskými pracovala vždy jen nárazově po krátký čas. A tak se zrodila myšlenka, rozšířit si v době dokud jsem doma své vědomosti, udělat si vysokou, abych pak měla na trhu práce větší šance. Proto jsem vnesla toto téma do diskuze a jsem ráda že se to rozvinulo v zajímavou debatu. Jak to tady tak sleduju, patřím k menšině těch neambiciozních žen. Veškeré mé pohnutky se odvíjejí od rodiny, do které momentálně vkládám veškerou svou energii. Je pro mě těžká představa, v tuto chvíli, že bych se měla jen trochu vzdálit a navíc ještě překonávat různé překážky (zajišťovat si hlídaní apod.). A červíček pochybnosti ještě našeptává, že bych mohla jako matka selhat. Nevím. Co vím však ale určitě, že jednou ten čas příjde a já se budu muset tak i tak zařídit. Neboť ten příjem by rodině určitě chyběl. Chci se však zeptat konkrétně tebe, psala jsi, že od Září nastupuješ do školy. Zajímá mě, jak to máš s kojením, když máš tak malé mimi? Já tedy ještě kojím a chtěla bych ještě tak do dvou let. To je zase o starost víc, nemyslíš? A odstavovat kvůli tomu, že chci chodit do školy, to se mi zdá taky dost necitlivé.

Pro mě bylo taky poprvé těžké nechat dítě hlídat někomu cizímu (až praxí jsem přišla na to, jaké výhody to má například oproti hlídání babičkama... ;-))). (Ale kdybys to chtěla brát důsledně, tak ono 4měsíčnímu dítěti je například obvykle dost jedno, kdo s ním jezdí s kočárkem a přiveze ho například na nakrmení - i když je to určitě nezvyk a divnej pocit, někomu ho svěřit - to jen pro doplnění.) Je mi jasné, že s takhle malým dítětem má člověk velký spánkový deficit a málo energie na všecko, neříkám, že ne, ale taky to netrvá věčně. Já jsem si začala nechat děti hlídat když už byly větší, tj. mladší dceři bylo kolem roka a půl, pokud se nepletu. Nelitovala jsem. Myslím, že až tak nejde o to, jestli je to cizí člověk nebo člen rodiny - můžeš mít třeba babičky, které na dítě působí jednoznačně negativně; na druhou stranu cizí člověk, který má rád děti a dovede se jim hezky věnovat, může být pro to dítě obohacením.
Vím z vlastní zkušenosti, že člověk má někdy velké oči, co všecko "nejde", a ono to tak není, jen ten strach... Ve chvíli, kdy mi nabídli ještě na MD, že můžu chodit jednou týdně ve všední den do práce (do té doby jsem brala noční a víkendy), jsem měla tendenci rovnou říct, že ne, protože to "nejde". Ale našli jsme způsob, jak to udělat. Pravda, hlídání nás stálo přesně tolik, kolik jsem za ten den vydělala, jenže to byla dobrá investice a pak jsem po MD mohla začít dělat hodně zodpovědnou práci, která mě strašně bavila, a o které by se mi jinak ani nesnilo. Byli lidi, kteří si tehdy ťukali na čelo, a jiní, kteří chápali, proč to dělám. Vyplatilo se.
Dítě (mladší; starší už nepočítám, byla v té době dost velká na to, aby ji to netraumatizovalo) to neslo výborně a mělo o jednu dobrou dospělou kamarádku víc - slečnu na hlídání, která je skvělá, mají se rády a dělala s holkou spoustu věcí, které by mě v životě ani nenapadly. Obohatila naše děti obě.
A celé to začalo mým pocitem, že bych měla rovnou říct "děkuju, ale to nejde". Neřekla jsem to jen proto, že mi přišlo hloupé odmítat takhle z fleku ;-). A nevím, zda bych se rozhoupala, kdyby ta nabídka nepřišla, možná ne. Ale teď vím, že jde leccos zkoordinovat a že to někdy je jen otázka priorit a taky organizace.

Jazu,
mi pripominas me samotnou :o). Akorat ja mam ty deti tri (nejmladsi jsou dneska taky 4 mesice). Rozhodla jsem se udelat si VS nez pujde mala na cely den do skoly. To ji budou 4 a pul. Starsim je 6 a 4.
Vsechno porad desne resim, nic nestiham, chtela bych toho stihnout... :o)))). Manzel ma praci, kdy se fakt nevi, co bude delat zitra (dela tlumocnika a je to narazove), hlidani neexistujici (obe rodiny v jinych zemich nez my).
Zacit chci v zari, chci delat socialni vedy. Zorganizovat se budu muset hodne, hodne veci prehodit na manzela (chudak hehe). Je totiz celkem zrucny v domacich pracich a ty se daji delat kdykoliv :o). Pokud bude moct, tak mi pomuze no a pak mam kamaradky, se kteryma si vypomahame, protoze rodiny tu nemame zadna. Zrovna pristi pondeli jedne hlidam, ma stani u soudu. Ale taky jsme si to usporadaly, obe chceme trosku casu pro sebe a vyhovuje nam to.
Takze ja radim, sepis si vsechny problemy a pak na ne na jeden po druhem hledej reseni. O deti se nebojim, spis resim opacny problem, ze jsou porad jen s rodici a vidim, ze to neni moc prinosne.
No napsala jsem to moc rychle, snad to bude k pochopeni, deti volaji...

Placení paní na hlídání? No nevím. Manžel má sice místo, o kterém si mnozí myslí, že bůhví kolik nevydělává, ale v penězích se určitě netopíme. Ale i kdyby jsem si tu paní našla, není to trochu kruté svěřit své dítě cizí ženě, i kdyby měla sebevětší kvalifikaci? Já mám miminko (4 měsíce), kdybych teď studovala, určitě bych už na něj neměla tolik času a trpělivosti jako teď, když mám na práci jen péči o něj ( +starší dítě a domácnost), opravdu si myslíte, že by se to v budoucích letech neprojevilo? Ta cizí žena mu přeci nemůže nahradit matku. Studování po večerech, to by šlo až bude starší, jsem ráda, že si vůbec kdy mám čas jít lehnout, neb mi toho moc zatím nenaspí. Ale děkuji, za vaše názory, jsem vděčná za pohled lidí, kteří to dokázali skloubit (mateřství, studium, kariéra). To je totiž důvod, proč jsem zde právě psala.

Spíš jde o to, jestli se vzdělávat chci, a pak hledám způsoby, anebo nechci a hledám důvody proč to nejde.
Například cizí jazyk: děti jsou večer spát a nic ti nebrání si sednout na hodinku k učebnici. Pokud namítneš, že musíš uklízet apod., to už je jen a jen o prioritách. Myslím, že by neměl být ani problém dojít si 1-2x týdne někam na kurz, ve večerních hodinách, pohlídat snad může aspoň občas manžel, babička, kamarádka, sousedka...