Názory k článku Na jaře začněte s otužováním

Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!

Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!

Konečně už někdo přišel na to, že teplota v mnohých místnostech 28 stupňů i více je vražedná. V takovýhle místnostech vychovávají děti od narození a ještě je nabalují, aby nenastydly. Je zvláštní, že moje dcera i můj synovec, kteří trávili život v místnostech vytopených na nejvíce 20 stupňů a v krátkých rukávech a šortkách a v noci při 17 stupních, tak byli výjimkami co se týče nemocnosti. Žádný z nich neznal chřipku, virózu ani angínu, kašel, rýmu vyjímečně. Ošetřovačku jsem měla pouze na plané neštovice a příušnice. V práci jsem byla za exota, jaktože mám tak zdravé dítě, dcera se narodila v roce 1974, tedy v hluboké totalitě, už tenkrát byly děti věsměs neustále nemocné. Už od mala jsem jí otužovala i tím sprchováním, oblékala o hodně méně než byly nabalené ostatní dětičky. Ovšem dnes v důsledku této výchovy trpíme obě úděsných způsobem. Ve většině zaměstnání se přetápí, úřady přetopené, školy a školky přetopené, na poště jsem do deseti vteřin na kolaps vedrem, takže na co se otužovat? Jedině tedy pro vlastní utrpení. V tomto státě dříve jak za 50 let nikomu nedojde, aby se s tím přetápěním udělal rázný konec. V minulém zaměstnání, na jednom z pražských soudů, bylo v kancelářích v zimě i 28 stupňů, všichni si libovali, chodili v tlustých rolácích, celý den v kozačkách a byli spokojení. Já jsem umírala celou zimu v lehkém oblečení a abych neomdlela vedrem, fičely na mne ještě dva ventilátory. A paradoxně, jak jsem celý život nebyla nemocná, tak tady to vypadalo, že konečně začnu čerpat nemocenskou. Samozřejmě na tomto soudu byla nadstandardní (ale spíše normální česká) nemocnost. Rozžhavená do ruda a do běla vyjít na mráz, to byl pro organizmus záběr. Nakonec jsem i toto ve zdraví přežila a radši včas z tohoto soudu zmizela. Na dalším mám štěstí, zde jsou tak ohromné kanceláře, že více jak na 20 stupňů se nevytopí, i když se o to snaží, takže já jásám a zbytek skučí, ale ať!!!Každý chvilku, tahá pilku. Samozřejmě ti zmrzlí jsou neustále nemocní a my zdraví pak za ně musíme pracovat, ale to už tak v tomto státě chodilo, chodí a chodit bude. Moje dcera až donedávna pracovala s dětmi, měla jen jednu 12letá dívku, která nebyla nemocná, jelikož byla otužilá; v základní škole ale sípala horkem. Byly tam i takové dětičky, to jest, když je venku méně jak 20 stupňů, tak vůbec nesmí vyjít ven, aby nenastydly, do školy je nabalené odvezou autem. Nabalené jsou i v létě, aby nenastydly (co kdyby zafoukal větřík), větrat se v místnostech nesmí, zase by nastydly (může za to průvan). Pravdou je, že právě tyto dětičky mají tak 6 x do roka antibiotika a přibližně každý měsíc jsou ze školy 10 dní doma, jsou nastydlé. A po každém dalším nastydnutí jejich "moudré" maminky a babičky přidají další vrstvu punčocháčů, svetrů, kabátů a čepic navrch proti nastydnutí a tak to jde pořád dokola. Obávám se, že nebýt těch úžasných antibiotik a různých dalších léků, tak by u nás úmrtnost těchto dětiček tak stoupla, že by se matinky jenom divily, prostě by jim ty jejich "neduživky" nepřežily. Ale tohle ony také nikdy nepochopí. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly alespoň jeden díl "Káji Maříka". Jak ten dokázal vyléčit věčně nemocnou a zmrzlou Zdeňu, která byla už na umření, třeba by jim něco došlo.
Uvědomují si tyto "matinky" jak těmi antibiotiky ničí zdraví svých dětí? Co takhle radši prevence než antibiotika? Tady ale také špatně funguje zdravotnická osvěta (i když dnes, kdo má mozek, si informace najde), ale možná, že i za tímhle stojí farmaceutické i jiné koncerny. Když budeme všichni otužilí, spotřebujeme méně tepla v domácnostech, budeme méně platit a hlavně nebudeme potřebovat tolik léků a antibiotik, a to se koncernům sníží zisky (to by byla škoda). Bude tedy lépe když zůstane vše při starém, ať se mají výrobny léčiv dobře a bohatnou na naší společné blbosti!!!

Nam pomaha pres noc Bionaire, nastavitelny na stabilni vlhkost vzduchu (sam se zapne nebo vypne dle potreby), s nekolika kapickami kvalitniho eukalyptoveho oleje. Je to prijemne ...

Mohla bys ses prosím podělit o radu Silvie se třemi dětmi, která ti pomohla?