Názory k článku Chválením nic nezkazíte

S článkem v zásadě souhlasím. Ale opravdu nelze dítě přechválit? To se mně nezdá.
Někde jsem četla, že jedna kritika by měla být vyvážena pěti pochvalami. Jak už tady někdo psal, škoda že to nevědí naši zaměstnavatelé :(.

Já si nemyslím, že by u nás byla americká výchova. Často na pískovišti slyším od maminek na jejich děti slova, jako ty seš ale b...c (i...t) apod., vždycky mě z toho zamrazí. Například včera jsem byla svědkěm u McDonalda, kde byla maminka s asi osmiletým chlapcem a cca dvanáctiletou holčičkou. Tu poslala k pokladně pro zmrzlinu, ale byl tam chumel lidí a ona nevěděla, kam se postavit, kde je fronta. Tak tam chvíli stála a matka ji před bratrem kritizovala slovy, že je tupá a pak jí to ještě zopakovala před lidmi...
Poznámka pro rejpavky - u McDonalda jsem byla naposledy před více než rokem a Kubík hranolky ani hamburger ještě neochutnal, měla jsem pro něj jogurt :-).

Já se snažím Kubíka chválit za každou maličkost. Má své tempo, ještě nemluví a při porovnání s jinými dětmi je trochu neohrabaný, a je velký citlivka, ale pro pochvalu se vždycky něco najde. To samozřejmě neznamená, že má všechno dovoleno, máme jasně řečená pravidla, co smí a co nesmí, a nejdu daleko pro plácnutí přes zadek.

O smrti děti podle mě mluví proto, že to je důležitá část života, se kterou se nějak vyrovnat musejí, a když vycítí ze strany dospělých odmítavou reakci (co si budem povídat, většina dospělých má ze smrti strach a nechce o ní mluvit), začne být zvědavé a používá to ještě víc - stejný mechanismus jako se sprostými slovy ("co to udělá, když..."). U nás se o smrti před nedávnem hodně mluvilo, protože s námi bydlela moje umírající maminka a nějak jsem to dětem vysvětlit musela, a po těchhle poměrně dlouhých rozhovorech (občas jsem se zapotila) mám pocit, že frekvence "já tě zabiju" a "chcípni", používaných dřív běžně při bratrských hádkách a rvačkách mezi mými syny, se výrazně snížila, protože snad pochopili, co je to smrt doopravdy. Ale "nenávistné" reakce bych u dětí nepřeceňovala, to je prostě lidská povaha a děti ještě nemají tu civilizační slupku jako my dospělí. A co na to může říct matka jiného, než "Uklidni se"? Kdyby mu začala dělat kázání nebo se rozčilovat, jen by ho ještě utvrdila v tom, že si podobnými řečmi vymůže výjimečnou reakci (viz výše).
A ještě perlička: Moje pětiletá dcera klidně i o sobě řekne, že je kravička (jindy kočička, lvíček...) a domnívala se, že "to je ale kráva" znamená, že má dotyčná "krásný voči" (jestli si z toho udělala zkratku, nebo jestli si vzpomněla na skutečné, fakt krásné kraví oči, to jsem z ní nedostala :-)

Zuzano,
však pochvaly jsou jenom ta vnější motivace. Mnohem důležitější je právě ta vnitřní, kdy dítě dělá věci právě proto, že je takto chce dělat..
No, taky se to hezky píše.. :) Ale ber to z té lepší stránky, že se aspoň syn nenechá utáhnout na vařený nudli :)). Koneckonců, nadměrné užívání odměn vůči dítěti není nic jiného než manipulace a autoritativní výchova. A ta nepřináší moc dobrého..

Hezké :))))), Mirko jsi jednička !