Názory k článku Ad: Co jedí moje děti ve školce?

Někde jsem četla, že chuť se během života vyvíjí a že čím je člověk starší, tím je spíš ochotný v jídle experimentovat. Já s tímto tvrzením velmi souhlasím a sama za sebe si vzpomínám, že když jsem byla děcko, tak jsem měla ráda spíše jednoduchá jídla. Naopak teď v dospělosti jsem konečně začala jíst něco zajímavého :) mimochodem to podobné se říká i o vínu, že člověk přijde neprve na chuť spíše bílému chuťově jednoduššímu vínu a od toho pak postupuje dále a červené víno mu začne chutnat až později.

Podle mého se prostě chuťové buňky musí vytrénovat.

Váš názor se mi zdá tudíž velmi rozumný

Tak u mojí dcery je to zcela jinak. Chtěla jsem u ní uplatnit přístup "ochutnáš všechno a pak si řekneš". Jenže to vůbec nefunguje. Jak se jí něco nelíbí, tak to odmítá ochutnat. I když se mi podaří ji přinutit (téměř násilím :-), aby aspoň ochutnala, řekne, že jí to nechutná. Nepomáhá ani změna prostředí, ani že to jí někdo jiný. Osvědčily se mi jakž takž dvě věci. Za prvé, když jí dávám (nebo někdo jiný) něco nového, musíme jí namluvit, že je to něco, co jí. Když bych jí řekla, že budeme mít "čínu", automaticky to odmítne jíst. Když řeknu, že bude kuře, je ochotná to sníst. A druhá věc - rovnou jí říct, že to jíst nebude. Třeba když jsme na návštěvě a někdo nám nabídne něco nového, já rovnou říkám "já si vezmu, ale Tereza ne, ta by to nejedla". A Tereza "ale jo, to já jím". A já "ale ne, to ti nebude chutnat". Tereza "ale bude". Jedině tímhle přístupem ji donutím, že novou věc ochutná. A někdy jí zachutná, někdy ne. Ale když ji odmítne, je to proto, že jí to opravdu nechutná a ne, že k tomu má nějaký předsudek. Tenhle přístup má ovšem jeden háček. Když ho uplatním někde, kde nás neznají a nemohu jim dopředu vysvětlit, proč to "nechci" holce dát, vypadám jako krkavčí matky, která si to chce nechat pro sebe a dítěti nedá ani ochutnat. :-)
Někdo také kritizoval matku, která při pohledu na jídelníček řekla "Rajská, to ty nejíš". Já to říkám taky, protože jak jsem napsala výše, nějaké přemlouvání nemá smysl. Ale já to říkám takhle "Hm, rajská, to ty nejíš, ale dáš si knedlík a maso, to jíš a to je dobrý." Snažím se upozornit na to "pozitivní".

ahoj jsem na tom uplne stejne kdyz me ve skolce nutily pit teply mliko se skraloupem tak je me na zvraceni jenom o tom pisu ,nebo kdyz jsme museli sedet u ruzickove kapusty a borstu,tak to mam pred ocima porad takze te uplne chapu

Určitě jsou ve vařené zelenině vitaminy. A ještě jsem si vzpomněla na to, že zelený hrášek, fazole a snad i zelené fazolky se buď vůbec nemají nebo se nedoporučují (v případě hrášku) jíst syrové. Obsahují látky, které nejsou zrovna zdraví prospěšné, které se ale varem bezpečně ničí. A fazolky se jedí snad vžydky jen tepelně upravené. Pak má polévka tu výhodu, že v polévce se dětem dostanou i vitamíny rozpustné ve vodě, zatímco když se uvaří jen jako příloha, vody-vývar se nevyužije. Asi nejlepší je udělat je v páře, ale pokud je vaříš ve vodě, tak má polévka tuhla výhodu.
Ale nevím přesná čísla kolik vitamínů "přežívá" po tepelné úpravě. Oni takováto čísla ani nikde moc nejsou. Samozřejmě záleží na době varu atd., a určitě není u řady polévek nutné zeleninu rozvařit. Někdy je lepší jen mírně povařit, třeba brokolici.Čímž nechci říct, že je lepší zeleninu vařit. Uričtě je více zdraví prospěšných látek v syrové, ale není to tak černobílé.

No vidíš, já jsem jak se říká "polívková". Mám polívky ráda a když se ptáš co na nich je prospěšného, tak myslím, že dost. Vařím luštěninové (jsou to opravdu bezpracné rychlovky): čočkovou, fazolovou, hrachovou, a pak zeleninové, zelňačku, občas kuřecí vývar se zeleninou a nudlemi. To je tak všechno. Ještě nemáme děti, zase tak moc nevařím. Masox téměř nepoužívám, ale bio-zeleninový "masox" a bio-koření do polévky, mohu doporučit - výborné. Zahušťovat můžeš vločkami, pohankou.. - v polévce se to často "ztratí". Manžel není zrovna příznivce ovesných vloček v polévce, ale věř, že v bramborové to ani nepozná a pochutná si. Jíška není vůbec nutná.

No a osobně mi polévky chutnají. Mám ráda směs chutí, polévka zahřeje. Chápu, že někdo polévkový není. Já tedy opravdu ano, v dětství tak normálně, ale teď v dospělosti si dám polívku někdy i k snídani :-).
Takže nikomu polévky nenutím, ale možná by tě překvapilo jak snadno a rychle jdou uvařit zdravě.