Názory k článku Bojím se, že tě ztratím...

Nevim, jestli muzu nekomu radit, ale taky jsem pred par lety resila, zda se rozvest a vzit tak synovi tatu. Kdyz uz nase souziti bylo plne neustalych hadek a urazeni, uvedomila jsem si, ze takovyto model souziti synovi ukazovat nechci. Ted jsme tri roky po rozvodu, jsme s byvalym manzelem kamaradi a syn tatu rozhodne neztratil - pokud jsme byli spolu, chodil manzel pozde domu, takze syn uz vetsinou spal, vikendy travil v praci, protoze mu s nami nebylo doma dobre. Ted si kazdy druhy vikend spolu se synem uzivaji, jezdi na chalupu a vidaji se i pres tyden, coz me moc pomaha, protoze mam dlouhou pracovni dobu. Takze se vubec nebojte skoncit vztah, ktery nemuze Vaseho syna naucit, jak spolu maji dva lide zit.

Ja ted resim problem rozchodu s pritelem - mela jsem pocit, ze az na drobne neshody, ktere jsou vsude, mame krasny vztah. Pritel to bohuzel citil jinak a pred mesicem jsme se rozesli. Clanek mi pomohl uvedomit si sve chyby -ja jsem se opravdu asi presprilis o ten vztah bala, proto jsem pri kazdem problemu davala vinu sobe, snazila se priteli vychazet vic a vic vstric, byt stale lepsi, min toho po nem chtit, dat mu vic volnosti. Myslela jsem si, ze cim vic se budu snazit, tim vic on bude stastnejsi, ale samozrejme to tak nebylo. Ale tady asi o radu prosit nemusim, asi ji znam - pro priste snazit se nebyt na partnerovi tolik citove zavisla a pochopit, ze do rovnocenneho vztahu musi investovat oba.

Ahoj Marku,
myslim, ze mam v jistem ohledu pritele, ktery je ti hodne podobny - nezna sam sebe. Byt tebou udelam si ten zivot zajimavy tim, ze proste budu ruzne veci zkouset, abys zjistil, co te vlastne bavi, jaky vlastne jsi.
Chce to hodne odvahy a neni to jenom o tom, ze zacnes hrat fotbal nebo chodit do nemciny. Je to o tom, ze si priznas, co te stve a co se ti nelibi. Ale taky to, co mas rad a co "zeres". Ze zkratka obejvis svoje hranice.
Samozrejme je rodina poslanim cislo jedna. Ale zaroven to neni obetovani, nemuzes zit jen a pouze pro jine lidi, i kdyz je to tvoje zena a deti.
Jedna moudra kniha rika, ze pokud si nenasel sam sebe, nenajdes ani cestu k ostatnim.
Z pozice "druhe strany mince" ti muzu rict, ze zivot s takovym nenalezenym clovekem je sice hodne stabilni a jisty, ale taky hodne frustrujici a v neposledni rade i nudny.
Mam radost, zes udelal prvni krok a chces s tim nejak pohnout. Preju ti hodne odvahy najit sam sebe. Verim, ze tim zachranis nejenom svoje manzelstvi, ale predevsim prave sam sebe.
Iza

Nektery lidi jejich prace naplnuje.

Teď jsem prodavačem. Ale střídal jsem různé práce. Cokoli mi umožnilo vydělávat na rodinu, bylo mi dobré. Ale nic z toho mne výrazně nebavilo a ani jsem v tom neměl žádné ambice. Nějak jsem nenašel nic, co by mi připadalo natolik důležité, abych to musel dokázat. Možná je to opravdu chorobné, jak píše autorka, ale jak "udělat", aby mne něco zajímalo, když mne nic vlastně výrazně nezajímá?

Je to úplně, jako byste mě znala. Nesedí leda nějaký ten detail. Ale závěrečná rada mi nepomáhá.
Se ženou jsme nešťastní už několik let, skutečně nešťastní. Zkoušeli jsme všechno možné, ale marně. Dospěli jsme k tomu, že jsme schopni spolu mluvit naprosto věcně a otevřeně, bez invektiv, bez podpásových argumentů, ba přímo vstřícně a... jediné k čemu jsme tak dospěli je, že jsme schopni se vždy znovu hovorem dostat k tomu, že neznáme řešení, že spolu prostě jsme jen kvůli dětem.
Před deseti dny jsem si přečetl Váš článek a rozhodl se, že se sebou budu něco dělat. Do té doby mi především přišla manželka málo komunikativní a partnerská, jen jsem uznával, že nemůže lámat povahu přes koleno. Teď jsem v šoku, když jasně čtu, že za to můžu především já.
Čtyři dny po tomto poznatku žena (aniž by jí o článku řekl) navrhla, abychom se přece jen rozešli. Oba už totiž na dětech vnímáme, že je domácí atmosféra poznamenává natolik, že to rozchod může spíš pročistit, než jim víc ublížit.
Jde o rozchod bez zabouchnutých dveří, na zkoušku, co to udělá.
Já se budu snažit být více samostatný a nezávislý. Ale má to zádrhel. Píšete: "že se odváží rozvíjet svou samostatnost a že začne vyhledávat zdroje energie a naplnění v uskutečňování svých vlastních snů, plánů a tužeb. I když je to pro člověka s tímto typem prožívání zpočátku těžké, jde o jedinou možnost, jak uvolnit nezdravě úzkou vazbu k partnerovi a jak o vztah nepřijít."
Jak mám uskutečňovat své sny a tužby, když už v době, kdy spolužáci ve škole chtěli být kosmonauti a mít skvělé fáro, já chtěl mít skvělou láskyplnou šťastnou rodinku a starat se o ni? Jak se to dělá, abych si voperoval nějaké srovnatelně významné tužby? Ve srovnání s rodinou jsou to pro mě stejné hlouposti jako to fáro nebo kosmonautika. Prosím, v čem jsem vedle?