Názory k dotazu Fóbie z knoflíků

Fóbie to je, má to i odborný název: Kompounofobie. Nechápu, proč s tím chodit k psychologovi. Nevidím v tom takový problém, aby dítě muselo být vystavováno stresu z psychologa. To, že s tím nemají psychologové zkušenosti je zapříčiněno pravděpodobně tím, že to není tak závažná věc, která by se musela konzultovat s odborníkem. Rozhodně to není truc dítěte nebo tak. Nemusí k tomu být nějaký důvod nebo zážitek. Je mi 30 let, nepřešlo to a asi nikdy nepřejde. Máme to v rodině. Dá se s tím v klidu žít. Knoflíky nenosím, naštěstí existuje velký výběr oblečení bez nich. Podle zkušeností ostatních lidí s tímto problémem (existují fóra kompounofobiků na internetu v angličtině), nevadí kovové knoflíky na jeansech. Takže s kalhotami nebude problém. Divili by jste se, kolik lidí tento problém má, jen se stím nesvěřují.

Prosím, nesnažte se to děti odnaučit. Časem možná dospějí do fáze, že jim nebude vadit pohled na ně, ale smiřte se s tím, že je nikdy nosit nebudou. Vždyť taková patentka nebo i zip mají své kouzlo.

A našít knoflíky na oblíbenou hračky? Šílený nápad (a pro mě opravdu nechutná představa). Prostě akceptujte, že jsou něčím jiní.

Odkazy v AJ:
http://www.gregology.net/koumpounophobia/
http://www.kamps.org/haje/koumpounophobia-fear-of-buttons/

Když jsem byla malá, tak jsem taky nesnesla žádné knoflíky. Nevím proč, ale hlavně na svetrech :))) Chtěla jsem jen svetr se zipem nebo "přes hlavu" !
Takže na kalhotech mi knoflík nevadil. Nyní bych udělala stejný kompromis. Svetr, bundu bez knoflíků, ale kalhoty s jedním knoflíkem, moje malé sluníčko, musíš holt překousnout a šmytec. Držím palce !!

Ahoj Pavlo,
je mi 33let a mám také fobii z konoflíků, už od dětství. Nevím, čím to je, ale já se jich štítím, jako někdo hadů a pavouků, a nejhorší je, když z nich trčí nitě. Je to asi nějaký druh fobie. Můj manžel to má taky tak. Ten nemá rád ani slovo "knoflík". Já se ted v dospělém věku dokážu částečně překonat - např. při převlíkání lůžkovin (zapínání na polštáři a dece), ale svojí dceři dávám oblečení bez knoflíků (manžel by jí ani nevzal do ruky).Naštěstí existují i jiné varianty zapínání a pokud ona sama jednou bude chtít oblečení s knoflíky, nebudu jí, samozřejmě, bránit ho nosit. Dnes je naštěstí v oblečení dost výběr, takže na každého z rodiny vždy koupím něco hezkého. Naco se tím trápit.

Milá Pavlo. Mám také 3 letou dceru a máme skoro stejný problém.Od 2let si začala vymýšlet, že nechce takové tričko. Zeptala jsem se proč a ona mi odpověděla, že jsou tam knoflíky. Samozřejmě jsem jí nadala a oblékla jí to i s pláčem. Postupem času jsem jí přestávala dávat věci s knoflíky, protože to bylo k nevydržení. Když jsem jí něco oblékla(s knoflíkem) dokázala to ze sebe zeškubat a plakala a měla hrozný výraz v očích. Byla jsem s ní u psychologa a ten mi řekl, že se s tím ještě nesetkal. Máme prý zkusit jí koupit nějaké pěkné knoflíky, které se jí budou líbit a našít jí to na oblíbenou hračku. Knoflíky jí nedávám a doufám, že to časem ustane.