Názory k článku Zvykáme si na mateřskou školu

Opravdu by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby se někdo tímhle problémem zabýval řekněme za takových 30 let a zkusil by srovnat české děti, které do 3 let byly doma, se stejně početnou skupinou dětí z některé jiné evropské země, které chodily do jeslí. Myslíš si, že by se opravdu ukázalo, že ta druhá skupina je na tom hůře, že jsou ti lidi méně šťastní, úspěšní, méně psychicky odolní? Já o tom teda pochybuju.

No, Majko, ale ne každý má to štěstí, že má manžela, který vydělává. Pokud jako svobodná matka zůstanu doma do 4 let věku dítěte a přijdu o práci, z čeho potom budeme žít? Nehledě na to, že takhle dlouhá mateřská snad nikde jinde ve světě není. V zahraničí je normální, že jdou děti do jeslí třeba od jednoho roku a myslím si, že to na jejich psychice žádné stopy nezanechá. Opravdu by mě zajímalo, jestli byla provedena nějaká studie, podle které jsou lidi ze západní Evropy, kde jsou jesle na denním pořádku, psychicky labilnější než Češi, kteří do jeslí nechodí.

Nemyslím si, že je špatné říct dítěti, že může ránu vrátit. Mírné a neprůbojné děti to potřebují slyšet, a naopak ty agresivní by měl člověk vést k empatii. Proto jsme syna dali (upozorňuji že ve 3. třídě) na karate. A trochu se mu tím odboural vnitřní blok, že je špatné někoho bouchnout. Nepere se, není agresivní, ale už si nenechá vše líbit. A má mnohem větší sebevědomí.

Magrato, pravda je niekde uprostred. Rodic by mal byt v strehu, kym dieta nie je v pohode a dat bacha, aby sa v nom nieco nezlomilo. Deti su rozne a to, co je pre jedno len neprijemnym obdobim, ktore zvladne, pre druhe moze byt traumou.

Nas presviedcali, ze placu vsetky deti, ze to bude v pohode a tak... a my sme uverili. Az kym nam syn po 2 tyzdnoch v skolke nezacal koktat a nekoktal az do nastupu do skoly - aj to dodnes dakujem, ze to vobec preslo.

Zo skolky sme ho brali (aj napriek presviedcaniu uciteliek, ze koktanie urcite prejde, ze to nie je prve dieta a podobne zvasty...).
A neskor sme nasli skolku, kde si postupne zvykal spolu so mnou.
Chvalabohu sme si to mohli dovolit, neviem ako by dopadol, keby sme tak neurobili.

Myslim, ze smutok a urcite tazkosti su pri zvykani normalne. Ale vsetko ma svoju mieru.

Tak u nás to dopadlo podobně..
1. dny (začal chodit od začátku září)se se mnou ani nerozloučil a do třídy běžel a chtěl raději do školky než do MC, pak už to bylo chladnější a tento týden začal brečet, říkat, že chce zůstat doma..
Od druhého týdne ve školce pravidelně přespává..když si ho vyzvednu po obědě, je dost mrzutý a rozhodí ho každá maličkost, po spánku ve školce je v pohodě, odpočatý, plný síly, ale druhý den se před dveřma do školky vzteká,sabotuje převlékání, ale ve školce je pak prý úplně v pohodě, alespoń mě v tom učitelky ujišťují..tak nevím..