Názory k článku Manifest za aktivní porod

Jsem nesmirně potěšena že existují lidé kteří se zaobírají něčím co je pro lidský rod nesmirně důležité a jsou ochotni a schopni vložit své argumenty a myšlenky na "papír" a osvítit ostatní. Je trochu nepochopitelné jak intenzivně se musí bojovat za něco prospěšného a esenciálního zatímco věci které nás negativně poznačují se vžijí nesmírně rychle a bez řečí. Jsem naprosto přesvědčena že porod a první okamžiky po narození dítěte hrají klíčovou úlohu v citovém vztahu matky a ditěte, aproto by se měly vytvořit v průběhu a po porodu takové podmínky které tyto okamžiky patřičně respektují.
Má první dcera se narodila v Brně, zatímco mé další tři děti se narodily na Středním Východě a zcela paradoxně v Brně jsem měla ten nejhorší porod, i když jsem vlastně v závěru sváho trápení rodila v běhu přičemž jsem rukou zabránila pádu své hplčičiky na dlaždičky brněnské porodnice Obilní trh.Ano, byla jsem první v kontaktu se svou dcerou, ale za takových okolností to "asi" nemělo být. Také je pravda že jsem rodila v logické poloze, jen ten běh tam byl poněkud navíc a riziko spojené s včasným zachycením hlavičky bylo taktéž u prvorodičky příliš vysoké.Ještě stále mě vzpomínka na tyto chvíle dovede pobouřit. Dnes je těhotná moje nejstarší dcera, ta o které je toto povídání, je lékařka a žije v Itálii a ani tam není vámi popsaný postup aktivního porodu samozřejmostí. Je to snad proto že se porod týká žen? Nejsem feminista ale neumím si představit že by si muži nechali jak na běžícím pásu dělat epiziotomii jen aby si žena porodník ušetřila námahu. Ani si neumím představit že by si nechali "skákat" porodníka po břiše kvůli nelogickému vypuzení plodu ve vodorovné poloze!Dá se poznat že toho mám na toto téma ještě mnoho na srdci ale chci být stručná. Mám nesmírnou radost že se touto tématikou zaobíráte a že konečně apelujete na zdravý rozum, logiku a fyziologičnost celého procesu a návratu k původnímu přirozenému aktu porodu.

Krásně napsané, úplně se do toho vžívám. Hned bych snad šla rodit znova. Cítím trochu hořkost nad tím, že před zjištěním uvedeného nás lékaři po několik generací nutili rodit tak, jak si to ještě stále pamatuji. Že nebyla možnost jiné volby. Že bylo všechno jaksi za trest. Už jsem popisovala svoje zážitky z porodů v příspěvku Káče a e-miminku, tak se nechci opakovat, ale v případě toho prvního, kdy mi bylo 19 let a byla jsem dost vyplašená, jsem absolvovala všechny lahůdky socialistické porodnice. Být ticho, neotravovat, na nic se neptat, tlačit na povel, nedělat po sobě bordel (fakt, takhle přívětivě mě oslovila krátce po porodu sestra), dítě ihned odevzdat, vidět není třeba, zítra vám ho na chvíli půjčí, kojit na povel od do, vrátit dítě, stále se na nic neptat, návštěvy nepřijímat a raději ani o sobě nedávat nikomu vědět. Záhy z porodnice vypadnout. V případě druhého porodu to bylo o 100% lepší, ale i tak se pořád nemůžu i po těch letech zbavit pocitu, že jsem tam ležela jako trouba a všechno šlo jaksi mimo mě. Jako bych se tam jen stavila, abych si směla nějaké to dítě vyzvednout. Proto fandím všem budoucím maminkám, aby jejich zážitky byly zcela odlišné a patřily k těm na které se nezapomíná (ale v dobrém smyslu). A fandím všem porodnicím, které od již zkostnatělých metod ustoupily a snaží se zajistit maminkám co největší pohodlí. Těší mě, že porodnice na Bulovce, kde jsem absolvovala výše uvedené zážitky, patří k těm prvním. Aktivnímu porodu zdar! Ahoj Šárka