Názory k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

Milý Bobe,

jako matka samoživitelka mám obě role vyzkoušené, jsem vlastně mámou i tátou v jedné osobě. Přes den chodím do práce, vydělávám celkem obstojně, snažím se být dobrá, řeším pracovní problémy s kolegy, soutěžím s nimi. Odpoledne se ze mě mávnutím kouzelného proutku stává máma, která vyzvedává dítě ze školky, hraje si s ním, pere, žehlí, vaří. A druhý den zase nanovo. Když tak obě role srovnám, myslím, že méně náročné (aspoň pro mě) je role táty, tedy chození do práce a vydělávání peněz. Bez problémů si dovedu představit, že bych po celodenní práci přišla domů, kde by na mě někdo čekal s uvařenou večeří a spokojeným dítětem. Mnohem obtížnější je pro mě role mámy, nedovedu si představit, že bych se přes den jenom starala o dítě, večer čekala na manžela s uvařenou večeří, byla na něm závislá. Takže podle mých zkušeností je role muže důstojnější a snad i snadnější než role ženy. Záleží samozřejmě na konkrétních případech.

Jestli by to ženy zvládly? Proč ten kondicionál? Ty povinnosti se přece, jak sám píšeš, přesunuly Z ŽEN na muže, takže není potřeba mluvit hypoteticky. Ženy to ZVLÁDALY, ale na vlastní úkor - nevím, proč by v tom měly pokračovat.
PS Chápu, že v současnosti můžou mít muži problém v tom, že se po nich chce tohle a támhleto, což po jejich otcích nikoho chtít nenapadlo. Myslím, že je fér, aby jim v tom ženy pomáhaly, jak můžou. Ale pokud někdo říká, že je to příliš těžké a proto by se tímhle směrem vůbec nemělo jít, tak s tím nemůžu souhlasit. Myslím, že ty změny jsou nutné.

Ahoj, cítím to stejně, tak jak jsi to napsala. Můj muž mě na rukou nosil, zajímalo ho všechno, od početí do porodu. Všechno jsme dělali spolu, pro mě bylo těhotenství citově, nejkrásnější období. Hůř jsem to nesla, když se malý narodil, protože najednou mezi nás vstoupil. Dost jsem trpěla tím, že muže nechtěně zanedbávám. Trvalo to tak rok a dneska je to pohádka. A jak píše autorka, že její muž je skvělý táta, to je pro mě přirozená věc. To my si vybíráme chlapy a jedno z kriterií je, že bude dobrý táta...však je to jeho dítě, ne? :-DDD Měj se krásně. Ahoj Jiřina

Lucko, vidím jako podstatné, jestli miminko nechce teď, když je vám oběma 22 let a nebo ho nechce vůbec. Je třeba pokusit se zjistit, jak to je a jestli platí 2. varianta, raději utéct. Jinak 22 let, to je fakt brzy na "vážné" starosti, ale dýl nez 5 let bych asi nečekala (Mám špatnou zkušenost -bývaly manžel měl stále názor že je na děti brzy, ale pro něj bude na děti brzy i v 60 letech. Naštěstí jsme včas pochopili, že chceme od života každý něco jiného, tak jsme se rozvedli a já mám teď spokojenou rodinku s prima normálním mužským. S tím 1. bych jen prošvihla ty biologické hodiny - byli jsme totiž stejně staří.)

Lucko, představ si, že ty bys miminko teď nechtěla a on ano. Asi by musel počkat ne ?
Určitě tě nenabádám, abys čekala 10 nebo 15 let. To v žádném případě,protože tobě budou tikat biologické hodiny (teď ještě netikají, neboj), měl by časem mít jasno, zda chcete být manželi a rodiči, a kdy asi s tebou bude chtít založit rodinu. A řeči, že za 10-15 let to bude vědět nebo chtít - na ty bych se nespoléhala. Mělo by to být také o kompromisu, ne ? Když on asi za 10 (ve 32 letech to konečně není nic neobvyklého) a ty v 22, tak byste se mohli sejít, že se třeba v 25 začnete snažit - vždyt to taky nemusí jít hned. Kdyby to nešlo, aby sis nevyčítala, a jemu nezazlívala, že to je kvůli němu. Ale myslím, že po něm nemůžeš chtít, ať chce dítě v 22 letech.
Taky tedy záleží na tom, jak jste spolu dlouho. Možná od 16 a pak se váš vztah dostává do fáze, kdyby možná měl pokračovat rodinou a může se stát přechozeným a event. se kvůli tomu rozpadnout. Ale stejně bych to radši neřešila tím, že si dítě "náhodou" pořídím.
Pořídit si dítě "náhodou", myslím tím schválně ze strany jednoho z manželů nepovažuju za nejlepší. Znám dvojice, kteří to tak měli, ale dvě ze tří nejsou nejšťasnější. Kdybys to chtěla udělat, dobře to zvaž. Partner si může připadat podvedený, můžeš si pořídit dítě do vztahu, který se později rozpadne, budeš na dítě sama... zvaž jak kvalitní je vůbec váš vztah.