suzann |
• |
14.11.2007 13:10:22
"nevadí mu kupovat vložky" :-D áá to se dostáváme k velmi zajímavému tématu. Můj manžel se nejdřív tvářil, že je mu u regálů s vložkama trapně. Teď už ale ví, co tak nějak kupuju, a protože nesnáší, když ty vložky vybírám dlouho (jinak on u jiných věcí při nakupování stráví hodiny :-D ) tak něco popadne, řekne "Tohle?" a de :-D
|
Katka,kluci 5 a 8 |
• |
14.11.2007 12:33:01
No, něco podobného bylo u nás.Manžel těžký flegmatik,databázový specialista.Oblečky, pohyby,ultrazvuk...."hmmm". Při prvním porodu,který skončil SC ,opravil během toho řezu setřičkám rozbité kolo u vozíku.... ALE: když jsem byla po císaři bolavá a nemožná,zvládal bravurně úplně všechno. Koupal nosil ke kojení, odříhával,jezdil na nákupy (nevadí mu kupovat vložky apod.),vařil a uklízel. Najednou jsem zjistila,že to rozplývání se nad ultrazvukem a hlazení bříška není zas tak důležité a už vůbec neukazuje na "kvalitu" chlapa....
|
Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
14.11.2007 12:13:50
Taky to trochu znám i když zájem docela měl, ale nebyl takový nadšený jako já. Hlavně ho vůbec nebavilo nic nakupovat na mimi a to mi bylo líto, nerozplýval se nad malýma oblečkama a čepičkama a vždy jen hlásil - kup si co chceš. Ale já jsem s ním chtěla poradit, neměla jsem jinak moc rádce. Ale porod a pak miminko prožíval velmi intenzívně.
|
Nina |
• |
14.11.2007 12:13:34
Milý Bobe,
Nesnažila jsem se zesměšnit to, že se můj manžel zajímal spíš o technickou stranu věcí ani tvrdit, že to bylo nepodstatné (jsem řidička, takže manipulaci s kočárkem jsem samozřejmě řešila taky). Stejně tak se ale ani moje starosti netočily kolem barvy dupaček, to jsi hodně zjednodušil. Doufala jsem, že podstata článku bude trochu jinde. Nina |
14.11.2007 12:06:32
Ten manuál na dítě mě opravdu pobavil.V těhotenství jsem taky přečetla kde co,ale kdybych to nečetla tak udělám líp.Pak jsem nad vším moc přemýšlela a dělala si hlavu,tak nakonec všechny knížky skončily v šuplíku:-))
|
kveta19 |
14.11.2007 11:42:24
Oni jsou totiz rozdily mezi muzem a zenou,to,ze maji rozdilne naroky,je myslim si samozrejmost.Troska tolerance k citlive zene by neskodila :oD.
|
14.11.2007 11:35:29
Lucko,
normálně do podobných debat nepřispívám, ale věkově jsem ti celkem blízko a tvůj příspěvek mě zaujal.Lidé jsou různí, ale 22 je i pro mnohé slečny (o opačném pohlaví nemluvě) dost nízký věk na rodičovství,prostě se na to necítí, což je pravděpodobně i případ tvého přítele. Pokud chceš teď dítě za každou cenu, fakt bych se o něj nesnažila, již proto, že ,,(ne)plánované" těhotenství by mi přišlo na 22letého kluka jako podraz (i když to je podraz i na 30letého..). To, když říká, že máte na děti hafo času nějak tak trochu avizuje, že děti chce, což je plus a dobré znamení:-)) A v případě, že bys opravdu čirou náhodou otěhotněla, by se k tomu (možná - spekulace) dokázal i lépe postavit... Ale fakt se tím teď netrap...Toť můj názor. |
suzann |
• |
14.11.2007 11:33:03
"myslíte, že se to změní? že i když ho teď nechce, tak až to přijde, tak se bude těšit a bude rád??" to se ho musíš zeptat sama
- nechce dítě? Pak není nejlepší nápad tajně vysadit antikoncepci a otázky typu "až to přijde, tak se bude těšit" nejsou na místě, protože tato situace by teoreticky vůbec neměla nastat. - nevadí mu, když tu antikoncepci vysadíš? Pak se s nim musíš bavit ty, jestli se bude těšit a bude rád. To tady nikdo neví |
Lucka |
• |
14.11.2007 11:24:58
Prosím poraďte. Co s přítelem, který miminko nechce? Pořád tvrdí, že na to máme hafo času, ano máme, je nám 22let. Ale bojím se, že kdyby to příšlo náhodou, tak se nebude těšit, nebude to se mnou prožívat, nebude mě opečovávat... Nevím co si o tom myslet, myslíte, že se to změní? že i když ho teď nechce, tak až to přijde, tak se bude těšit a bude rád??? nebo mám prostě čekat, až začne chtít sám? i když riskuji, že to bude za 10 - 15 let? a já bych miminko chtěla už teď...
|
14.11.2007 11:13:38
No vidíš, a na mne zase kouká jako na blázna můj syn (tudíž budoucí muž), když mu nadšeně vyprávím o technických parametrech auta, protože ho to vůbec nezajímá a radši si prohlíží encyklopedii savců. :o)))
To není zas tak úplně o pohlaví, ale o nátuře. Navíc si myslím - díky svým empirickým zkušenostem - že dost těchto "prvků" ovlivňuje výchova. Mne nikdo do holčičího chování netlačil, s dědou jsme lezli po stromech, se strejdou si četli Svět motorů, protože to mně bavilo, zatímco panenky ne. :o) A i když jsem sama měla takhle liberální výchovu, taky mne zamrzelo, že se syn nezajímá o fotbal a o auta. Ať žijou genderový stereotypy! :o))) |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.