Názory k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

Ještě poznámka: zbylé dny kdy jsem matka na plný úvazek si taky užívám, opravdu, ale asi také díky vidině, že zase přijde "moje" úterý a středa a já půjdu do práce

Kubulo,
vždycky jsem si říkala - děti mít nechci a neplánuju, ale KDYBYCH už někdy, tak jedině za podmínek, že mne to nijak nebude omezovat. Že prostě budu mít dost peněz na to, abych mohla i nadále žít tak, jak jsem zvyklá a dítě bude BONUS navíc. O živení nebyla řeč - nepočítala jsem, že by někdo živil mne, ale ohledně živení dítěte by to mělo být aspoň napůl.
No, člověk míní a život mění, že. :o)

Monty, jo, tohle zní jako ráj na zemi:-). Blbý je, když ty babičky máš jednou za měsíc a na aupairku se nějak necítíš... Prostě když jsi v takovým tom "vězení". Sice s člověkem, kterýho miluješ, ale vězení to bejt může.

Ono to souvisi taky s casem. Mela jsem tyhle stavy s prvnim a druhym ditetem, pak se to zmenilo, dneska by me z materske nedostali ani heverem, fakt.
Studenti mi nechybi, vim, ze si s nima pred duchodem jeste nejspis nejaky casek pobudu, pokud nebude osos chtit jinak.

Kubulo,
já to naopak vidím asi takhle: být na MD, řekněme s 1 a 1/2 roku, 2 roky starým dítětem, nemuset pracovat rovná se moci KDYKOLI "strčit" dítě k babičce/tetě a jít na výstavu, divadlo, koncert, jet na výlet, sejít se s přáteli, účastnit se nějaké akce, jít do kina, na kulečník...
to samé v situaci, kdy muž plně zabezpečí rodinu a já si budu moci pracovat jen tak, jak mne to baví a fakt se věnovat jednomu projektu třeba rok.
Protože já to beru tak, že pokud chlap vydělá dost na to, aby uživil rodinu, vydělá i na to, aby nejhorší domácí práce dělala paní na úklid a s dětma mohla kdykoli být doma aupairka.