Názory k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

No ono je těch nepoužitelnejch možná opravdu hodně, ale já mám takovou teorii: proč spousta ženskejch dělá služky? Protože maj pocit, že to "jinak prostě nejde", protože "ten jejich" prostě na nic nešáhne apod. Jinými slovy že kdyby služky nedělaly, tak jim to "neprojde". No a podle mě když dáš chlapovi dostatečně jasně najevo, že mu něco "taky neprojde", je šance, že se podle toho začne chovat. Pokud jsi to zkoušela a nevyšlo to, může to být myslím taky tím, že ti tvoji jelimani bohužel věděli, že pro svoje zcestné pojetí najdou v okolí vždycky víc podpory než ty pro to své rovnoprávné. Čili jsme asi v nějakém přelomovém období, kdy nastavujeme atmosféru pro to, jak to tady bude za deset dvacet let. Pokud předpokládáme, že i chlapi chtěj radši žít ve vztahu než mimo něj, tak v okamžiku, kdy bude aktutní nedostatek "pečovatelek", budou si asi muset zvyknout na jinou odrůdu ženských a přizpůsobit se, řekla bych. Hodně se snažím, aby moji synové brali takovou věc jako samozřejmost, víc v tuhle chvíli asi udělat nemůžu. Jo a ještě mohutně propaguju rovnoprávná manželství, čímž k tomu taky doufám přispět :-D.

Kubulo,
no jo, ale kolik jich je?
Pokud si dobře pamatuju, bydlela jsem se 4 chlapama a jen JEDEN Z NICH se choval - dle mého názoru - normálně.
Kupodivu ten, který by si to "mohl dovolit", tím myslím "degradovat" ženskou na uklízecí stroj, protože je to chlap, který nemá ve šrajtofli nikdy míň než čtyřicet tisíc.
Ti tři první v pořadí se nechali naprosto bez mrknutí oka živit a ještě se děsně divili, že se s radostí nevrhám na vysavač.
Buď je těch prvních víc, nebo jsem prostě měla smůlu. :o)

Já jsem těhotenství prožívala úplně jinak. Věděla jsem, že ani po desetiletém vztahu můj přítel děti nechce a pořídila jsem si ho i s rizikem toho, že zůstaneme s mimi sami. Na začátku těhotenství ho rázně odmítal a dost jsme se kvůli tomu i hádali, ale já si ho chtěla každopádně nechat. Časem se zvolna smiřoval s nastávajícím otcovstvím - po třech měsících jsme to řekli rodičům a kamarádům, v práci to oznámil až skoro před porodem. O výbavičku se nijak nezajímal ani žádné zvláštní úlevy (nákupy, úklid...) jsem se nedočkala. Ke konci těhotenství se ale začal měnit. Měla jsem zdrav.problémy a on se mnou téměř ob den jezdil do nemocnice na kontroly, hlídal, abych se šetřila, hrabal stále sníh, abychom mohli případně kdykoli odjet k lékaři... Chvílemi jsem přemýšlela, jestli je to stále ten zarputilý starý mládenec, který se mnou léta žil. Po mém vyvolávaném předčasném porodu se pak proměnil úplně. Malou naprosto zbožňuje a je to zkrátka jiný člověk. Není asi třeba dodávat, že je to změna k tomu nejlepšímu, co jsem si mohla přát.
Proto bych moc nedala na to, jak by se měl budoucí tatínek chovat dle příruček a snad i pocitů bud.maminky (s tou cloumají i hormony) v těhotenství, ale vyčkala bych hlavně na to, jaký bude mít vztah k dítku po narození, protože tatínkové si ho, myslím, vytvářejí později až toto pouto je nějak víc skutečné. Pokud si ani po narození miminka cestu k němu nenajde, je to až potom opravdu problém! Těhotenství si zkrátka užijte hlavně sama a muže berte s rezervou!

Monty, myslím, že v tom mačkání čudlíků na pračce ta náročnost fakt nespočívá. Ale o tom jsme se přece bavily už mockrát, já myslím, že je to spíš v tom, dělat milion různých "blbých" mechanických maličkostí a nemoct vypnout ani si to něčím zásadně zpestřit :-). Dokolečka dokola děti domů, odpadky ven a tak :-D.

Ahoj Nino,napíšu jen krátce.Čekala jsem přes půl článku,jak to dopadne.Kdybych nevěděla,že jsem něco takového nepsala,myslela bych si,že to je můj článek.Sice jsem ještě neporodila,mám před sebou ještě půl roku,ale na 99%to bude taky takhle vypadat i u nás.Musela jsem se smát,měla jsem z toho vždycky smutno,ale teď jakmile se zase něco podobného přihodí,určitě si na tebe vzpomenu a zasměju se tomu.Přeju hodně štěstíčka s tvýma ratolestma a krásný Vánoce.Ahoj Blanka