Názory k článku Prdlavka

jo na tom něco je....s Lukem jsem se bála sníst i 2 dny starý rohlík.chleba jsem čerstvý nejedla...čaj černý nepila..o zelenině nemluvě....pepř jsem použila na konci 9měsíce...prostě jsme po jeho narození na radu DR vyřadila jedno jídlo za druhým.....
JAk tu někdo psal..fenikl, anýz a majoránku jsem nemohla ani cítit....
navíc pořád blindil a večer měl větry...7 dupky denně s trikama nebyl problém....

A Dan...pepřila jsem hned....čerstvý rohlík riskla po měsíci.... prostě pohoda.....jedla hned všechno...

JAK JSME JIŽ NAHOŘE NAPSALI DOPORUČUJEME KAPIČKY LEFAX. MY JSME JE KOUPILI V NĚMECKU MOŽNÁ ŽE TED UŽ SE DOSTANOU V ČESKU.

MY JSME JE SEHNALI Z NĚMECKA ZROVNA NA SILVESTRA JSEM RPO NĚ JEL.MOŽNÁ ŽE SE DNES UŽ SEŽENOU V ČESKU.

Dekuju, maminky, za prispevky, protoze nekdy je to fakt des,taky nam bude 6 mesicu a porad mala prdi a prdi, krouti se bolesti a jedine, co zabira, je hodne skakat na mici a vyjimecne trepat nozickama a celym briskem. Myslela jsem, ze to ve trech mesicich prejde a porad nic. Pry deti narozene ve znameni Raka jsou citlive na traveni a tim nadymani. Ach jo,ale jak dlouho? Taky skoro nic nejim, jim jen testoviny a samou bilou mouku, aby mala z toho neprdela, akorat jsem jen ztloustla a vratil se mi po letech ekzem. Nevite nekdo, kdy to skonci? Nosime jen v satku a mala uz je pekne tezka, prestavam mit na to vsechno silu. A pak to odnese manzel...

Pavlo,
jak přežít a nezbláznit se? Tady je každá rada drahá. Velmi s tebou soucítím, protože i když je našemu synovi už skoro 7let, ještě stále si pamatuji ten šílený bodavý pocit někde uvnitř mozku - ten pocit, způsobený neustálým řevem našeho roztomilého miminka. Zkus najít COKOLI, co ti pomůže přečkat krušné dny-je to důležité pro další úspěšné fungování vaší rodiny, tak si to vezmi jako úkol (a třeba zapoj i manžela. Já osobně nevím, kolikrát a jak moc blízko k opravdovému nervovému zhroucení jsem byla, ale z dnešního pohledu bych takovýto stav brala zatraceně vážně. Není třeba kolem někdo, kdo by zůstal s malou na hodinku a ty bys mohla SAMA jít kamkoli? Zvážila bych i návštěvu rodinného poradce - psychologa, prostě kohokoli, kdo je schopen s nadhledem hledat řešení tvé situace. Dost totiž pochybuji, že se najde nějaký důvod, proč tvé dítě tak moc pláče. Postupně to zřejmě přejde - u našeho syna to v podstatě odeznělo v době, kdy začal lézt - získala jsem dojem, že to konečně byla zábava podle jeho představ a předtím se jen nudil. Fakt nevím, bylo to strašné, ale přece jen to SKONČILO. Moc ti držím palce a máš mou velkou podporu.
Ahoj
Iva