Názory k článku "Pomoc, já ty lidi neznám !"

Lucka má 3,5r a na cizí lidi reaguje velmi opatrně.Paní učitelka ve školce říká,že s ní nemluví vůbec,paní doktorka to samé.Nikde neděkuje,nezdraví,přesto že ví,že to má dělat.Někdy je mi fakt trapně.Zůstane stát,mlčí ,chytne mě za ruku a neodpovídá.Jdeme ze školky domů a pusu nezavře.Jinak je hodná,miluje knížky,ráda chodí cvičit,do mateř. centra se vyloženě těší.Pořád si říkám,že ji to jednou přejde.

já to mám taky tak. Dcerka nikdy s odloučením problém neměla, spíš naopak. V roce a půl mně zdrhla na letišti a nějak (sama nevím jak) si povídla s anglickým chlapečkem.
Při nástupu do letadla já musela ukázat palubní vstupenku, tudíž jsem dítko pustila, slečna dsama vběhla dfo tubusu a já za chvíli slyším letušku, jak volá, čí je to dítě. A já uhnaná, rozrážím lidi v tubusu a volám moje. Letuška na mě kouká a říká - oítá ráda, žejo...A já na to nevím, poletí poprvé v životě...
Cizí lidi, cizí děti, všechno je jí jedno, spíš to vyhledává. Přitom já jsem introvert, takže mně to vyloženě nedělá dobře a nemohu ji odnaučit, že nesmí sama s cizíma lidma.
Kdyby někdo měl radu, budu vděčná.

Zmiňovaná hra na schovávání a bafání byla u nás taky oblíbená. Ale před necelým rokem si dcera začala hrát tak, že chce zavřít do komory a zhasnout. A otevřít chce, až když zavolá. Je mi to docela nepříjemné, ale když za ní nezavřu dveře, tak je sama zabouchne
Ale jako malá se chlapů taky hodně bála. Jednou se náhodou dotkla mého švagra a to byl jekot. Ale když se jí nevšímali, tak se za hodinku rozkoukala a byla skoro normální. Teď jí je 2,5 a je docela společenská.

To já taky znám. Mám syna, kterému je pět a půl a taky s každým hned kamarádí. Přijde k cizímu člověku a začne se ho hnde vyptávat kde bydlí a podobně a hned mu dává ruku. Taky nevím, jak ho to odnaučit.

Moje dcera (skoro 5 let) se také bojí všech cizích lidí (včetně dětí). Cizí je pro ní každý kromě rodičů, prarodičů a bratrance. Doma je upovídaná, živá, umí si krásně hrát. Když jdeme na hřiště a k dceři přijde cizí dítě, můžeme to odpískat a jít domů :-( Chodí do školky, ale s tím svým strachem tam každý den doslova protrpí... K článku bych jen dodala, že já jsem společenská a s dcerou jsem odmalička chodila mezi lidi a na dětské akce. Teď už se tomu ale také spíš vyhýbám, chodím do práce a zbytek času chci s dcerou strávit tak, aby to bylo příjemné i jí...

Jestli má někdo nějakou zkušenost nebo "recept", jak dítě naučit nebát se lidí (hlavně dětí), budu vděčná... Nevzpomínám si, že by se dcera někdy bála někdy něčeho jiného, než lidí ...