Názory k článku S hnědou kůží na trh?

Vladane,
cekani na dite u heterosexualnich paru je tak dlouhe proto, ze mivaji vysoke naroky na "chtene" dite - chteji, aby to bylo bile zdrave co nejmensi miminko, coz uz samo o sobe vyber znacne zuuje (nehlede na dali pozadavky - jako vzdelani matky atd.).
Detske domovy jsou ale plne uz vetsich deti, ruzne nemocnych deti, nebilych deti atd. atd. - deti, ktere nikoho nemaji, zijou bez kohokolio blizkeho, kdo by o ne mel zajem, coz je pro dite naprosto devastujici. Pokud by homosexualove meli zajem adoptovat i takoveto deti, respektive pokud by nebyly tak narocne, jako pary heterosexualni, neni mi jasne, proc by se jim v tom melo branit. Proc se pohorsovat nad tim, ze je nekdo ochoten ujmout se ditete, o nez nema NIKDO ZAJEM? Kdyz by to pro to dite bylo VYSVOBOZENI?

A jak pise Maceska - je mala pravdepodobnost, ze by se to delo v nejakem vetsim meritku. Byly by to radove jednotky rocne. Tak proc je proti tomu takovy odpor? Proc je takovy odpor proti tomu, aby byla par detem rocne dana sance zit v milujicim prostredi?

To by mě zajímalo, jestli i u sociálních pracovnic někdo určuje, jestli jsou vhodné pro tu práci a jsou naprosto nezaujaté.
Asi jo, ale stejně mě štve, že se s lidskou bytostí jedná jako se psem - který je vhodný k tomu, aby si ho někdo vzal a který už by byl třeba agresivní atd...

Vladane, nemůžete mi hodit odkazy na ty články, případně diskuse?
(jinak - po té, co jsme v minulosti měla možnost mluvit s nekolika mladými lidmi po opuštení DD, nejak se mi zdá, že i ty narážky na "bukvice" by byli lepší, hlavně , že by meli osobní péči)

podepsala bych úplně všechny Tvé příspěvky, zvlášť to, že bychom si měli vzpomenout na všechny ty rakouské nápisy po revoluci "Vy Češi nekrást tady". Marně bych tehdy nějakému Rakušanovi vysvětlovala, že to, že jsem Češka, neznamená, že jsem automaticky zlodějka. A nemohla bych se divit, kdyby si tenkrát nějaký Rakušan poté, co zaslechl češtinu, chytil lépe kabelku. Kvůli předsudkům vůči jiným etnikům je docela poučné vidět, co si o nás myslí v zahraničí a to nemluvím jen o Rakousku.
Jen bych ještě po straně tiše chtěla dodat, že pokud se jedná o adoptované děti, je z hlediska přístupu neinformovaného okolí skoro jedno, jakou mají barvu pleti. Automaticky se totiž očekává, že jsou to stejně děti "nějakých lumpů". Rozdíl je samozřejmě v tom, že třeba na našich dětech není na první pohled vidět, že se nám nenarodily. Po tom rozhovoru s Boučkovou jsme si však neomalenosti užila taky dost - půlka kamarádů mě varovala před tím, jak špatně dopadneme, že se to dočetli v Marianne (máme také 2 adoptivní děti). Kdo má jednou nějaké předsudky, dokáže je zkrátka mít vůči každému, kdo je jen trochu jiný.

Maceško, prosím, jak se určuje, které dítě je vhodné k adopci? Je to způsobeno tím, že se biologičti rodiče o dítě zajímají (jednou za měsíc pošlou pohled) a nebo je někdo hodnotí jako "Ten si zaslouží rodinu a tohohle si tady necháme, byly by s ním jenom problémy?"
Jinak s Tvým názorem souhlasím - u lesbických párů asi není o čem mluvit. U gayů je to problém.