Názory k článku Žijeme uprostřed přírody

Žabátko. Docela pěkně se ti podařilo spojit dvě témata dohromady - bydlení s dojížděním a pubertu. jestliže dítě "chytí" nějaký zájem natolik, že za kroužkem rádo dojíždí kamkoli kdykoli a poté stráví pubertu sbíráním vavřínů, tak mají rodiče pohodu a pocit, že dítě dobře vedli. Jestliže dítě nic moc zvlášť nebaví, ačkoli je od batolecího věku vedeno k nejrůznějším zájmům (s dvouletým chodí na cvičení-výtvarku apod., maminka společně, pak kroužky předškolášků, pěkně všestranně zkoušíš sport, hudební nástroj, keramiku, zvířátka, později se školákem volíš, co nejraději by, u čeho vydrží...)a ono ho stejně nic nebaví, tak ti vyroste puberťák, se kterým prostě nic nenaděláš. O vedení a výchově to (jen)není. Individualita udělá své. Některé lidi prostě nebaví nic, jen takovej "normální" život, diskotéky, dovolená u moře... nikdy je nechytne nic tak, že by kvůli tomu vstávali o dvě hodiny dřív či/a se učili v noci a pak sbírali vavříny.
Jíťa popisuje situaci střízlivě, věcně a s pochopením pro dceru i pro sebe. Naštěstí si nerve vlasy, že někde udělala chybu, když je dcera normální, a né že smrdí od koní (hraje tři hodiny denně na klavír apod... dosaď co uvážíš).
Mám dvě děti v pubertě, jak jsou na tom s hledáním v jízdním řádu si nejsem jistá, v domácnosti uklízejí neradi ale přece, a naštěstí z palety nabízených a podporovaných zájmů zůstali oba u sportu a dcera i u hud. nástrojů. Ale co kdyby syn byl na sport levý?!? Nic jiného pořádného ho nezajímá, nebaví - tedy ne dlouhodobě. Měla jsem prostě štěstí. Odpadla řada jiných zájmů, ke kterým jsem děti vedla, klidně mohly odpadnout všechny... To jen pohled matky starších, než předškolních dětí. Iluze jsem předem ale žádné neměla (jak ty děti pěkně vychovám), věděla jsem, že mohu jen zvyšovat pravděpodobnost, že se něčeho chytnou...

Konečně jeden příjemný rozumný názor, který jsem ve zdejší diskusi našla. Dík.

To je hrozně hezky napsané,Velinko,přesně jsi vystihla hlavní myšlenku článku.Nemůžu přidat vlastní postřeh,nikdy jsem tak nežila,ale zkouším se vžít do toho,co popisuješ a souhlasím...

Ty 4hod dojíždění byly jen pár let-doba bez dětí,kdy jsme šetřili každou korunu a vráželi je do stavby domu.Hodně jsem se uskromnili-až to mnozí známí nedokázali pochopit.Ale máme krásný dům,zahradu,dluhy minimální.Manžel již jezdí do práce autem a má to 30 min.Do městěčka ,kde jsou 2 školy,školky,LŠU apod je to 20-25min pěšky,5 min na kole.
A jen taková poznámka na závěr-můj otec(75r) se zde narodil a vyrostl,jeho rodiče hospodařili a měli obrovské dluhy,ale přesto vše udrželi a dostali se z nejhoršího.Sousedé v okolí neustále rozprodávají pozemky,pak se diví tomu ruchu a chování "přistěhovalců".Můj otec neprodá ani metr-což mnozí nechápou.Má k tomu osobní vztah,přesto,že tady dřel.Říká,že by se rodiče museli v hrobě otáčet,kdyby prodal.To mnohým "měšťákům" chybí-vztah k něčemu,o něco pečovat,starat se,zvelebovat.Lehce nebyl-lehce pozbyl.......A sory,že jsem někoho urazila..

Ja bych na vesnici bydlela hned, pro deti je to idealni, za 2 minuty jsi vsude, ve meste hodinu jezdis nez se dostanes kam potrebujes, a navic neni vybeh pro deti, parky maly, vsude plno, lidi nevychovany, nejsou finance tak jsme ve meste jak