Názory k článku Žijeme uprostřed přírody

Brzobohatko, byla jsem na tom stejně jako ty, taky jsem nechápala, proč naši na chalupě bydlet, jezdí tam jen rádi na víkend. Teď, když mám sama děti, to chápu, navíc mi stačilo několik prázdnin na chalupě během mateřské, jen sama s dětma, manžel v práci, známí daleko. Počítala jsem minuty, kdy manžel přijede z města za námi. Teď, když pracujeme oba a manžel do večera, jsem vděčná za každý kroužek, na který si děti dojdou samy a nemusím je vodit, naštěstí jsou stále více samostatnější, přesto asi dvakrát týdně chodí pomáhat babička, nemůžu být na třech místech současně (i když na dvou někdy zvládám ). Teď jsem zvolili kompromis, budeme mít domeček ve městě, s přírodou to pravda moc společného nemá, jen malá zahrádka. Ale už vím, že na venkov opravdu nechci, než jsem měla děti, byl to můj sen.

Verko,

Na stesti to ma kazdy jinak. Jinak bychom vsichni bydleli na stejnem miste. Pro mne by treba 4hod. denne dojizdeni byl nepredstavitelny problem.
Bydlime v 300tis. meste manzel to ma do prace 10min. na kole. Ja taky vozim sebe i syna na kole. Do auto sedneme jenom, kdyz jedeme nekam na vylet. Nemame hlidani diky tomu, ze manzel natravi hodiny v aute zvladnu 2x tydne po vecerech chodit do skoly. Manzel chodi 2x tydne na treniky. Presto spolu travime dost casu. Nehlede na to, ze syn bude potrebovat spec. skolu a krouzky, coz bychom na male vesnici tezko hledali.

tak k tomu nemám už co říct. má (mají to ty děti)těžký. skoro bych řekla, že slovo chudáci bylo v tomto případě na místě. pěkný den

Já jsem žila v panelákuj až do doby kdy jsem potkala svého manžela. Nyní bydlíme na malé vesnici kde je 35 domů, z toho nás tam nastálo bydlí deset. Pitnou vodu nám udělali teprve před dvěma lety, do tý doby jsme ji vozili na kárce v kanystrech. Máme tříletá dvojčata, která chodí do školky, která je v vedlejší vesnici. Je tu krásné bydlení, hodně prostoru, děti jsou zvyklé být celé dny venku, nevýhodou je, že autobus jede třikrát denně, ale jenom školák, víkendy, svátky a prázdniny se odsud bez auta nedostanem. Začaly sme to nejvíc pocitovat až teď když chceme holky dát na nějaké kroužky, protože je všude musíme dovážet, kroužky jsou ve městech zhruba 15-20km vzdálených. Hlavní je stíhat to časově, ale život je tu krásný. Navíc u nás na vesnici bydlí většinou samí mladí, všichni máme děti, je jich v celý vesnici kolem deseti ve věku od roku a půl do patnácti, hrají si všechny společně. Do města už bych se asi nestěhovala, ale je taky hodně lidí, co by tu žít nechtěli, je to o názoru a záleží na každém, jak si ten život zařídí.

jo, to je možný, já si vždycky z článku vyberu, to, co se mi líbí. a je fakt, že s dojížděním zkušenosti nemám. já si vždycky představuju, že na venkově je ráj, ale to je proto, že jsem městem přesycena. takže mám asi zkreslený (zidealyzovaný) pohled.