Názory k článku Žijeme uprostřed přírody

Brzobohatko, článek je o něčem jiném. Taky bydlíme na takové samotě autobus jede ráno v 5 do města a večer v 18 na druhou stranu, musíme přes pole, nejsme klasická vesnice, ale pár samot co má společné jméno. Rohlíky seženu v sousední vesnici (10 km daleko), nejblížší město je 20km daleko. Za pár let budu muset vozit děti ze školy a do školy. To je život na samotě.

Jak to vidíš ty je život na malém městě.

Zatím si nestěžuji, jsem omámena velkym prostorem k životu a jako samotář se tu vyžívám. A poprvé v životě si mohu v zahradnictví koupit kytku a nepřemýšlet nad tím jak vyroste velká.. Nicméně bez TV a internetu bych tu nebyla a strešně se těším na nákup do Tesca. Kdo nezažil nepochopí.

Článek se četl krásně, je pozitivní, opravdu pohádka, ale tento způsob života není pro každého. Celý život jsem žila v paneláku a mým tajným snem bylo mít malý domeček se zahrádkou. Manžel pochází z malého města, z rodinného domu, a jeho snem byl byt v paneláku. Celé dětství musel pomáhat se stavbou domu rodičů, s prací na zahradě, nesměl s kamarády ven, do kroužku, přestože přírodu měl téměř za domem. Snažili jsme se vymyslet nějaký kompromis a snad se nám to podařilo. Máme 3+1 v paneláku ve velkém městě, do obchodu, do školy, k lékaři je to co by kamenem dohodil a vloni jsme si koupili chalupu se zahradou v malinké vesničce, kde trávíme víkendy. Děti jsou nadšené, o víkendu se vylítají, vyřádí, rády pomájí na zahradě i s rekonstrukcí chaloupky a přes týden není problém s kroužky, školou, dojížděním.

Jo takhle, ti "chudáci" podle mě jsou spolužáci mé dcery,znám je,vstávají ve čtyři ráno,autobus stíhají v 5(musí na něj dojít přes pole) a před šestou dojíždějí do města.Naštěstí gymnázium,kde dcera chodí,otvírá už v 6,30,aby měli kam jít a počkat do 8.

ale já tam chtěla (na chalupě) trvale žít. ale rodiče byli proti.(byli už zvyklí na jisté pohodlí-chápu je) spočítala jsem si dokonce o kolik by se mi protáhla cesta do školy-o 20 minut, což není tak hrozný.a spoj jezdil každých 30 minut.takže pohoda.

možná že to tím VYPADNOUT nikoli TRVALE ŽÍT. Měla jsem spolužačku, která taky dojížděla jak sama říkala z Prdelákova a nebylo to jednoduché, autobus tam jel jen párkrát za den, pokud ho prošvihla měla smůlu