Názory k článku Rodiče a jejich mamahotely

no, mě to nepřišlo jako dostatečný důvod rozchodu, myslela jsem si, že jakmile budeme mít rodinu, že mamánek dozraje. Máme 5M dceru a mamánek je stále mamánek...veškeré věci v domácnosti dělám já, je dost zaměstnaný, chodí z práce denně kolem 20:00 i později, takže chápu, že si chce o víkendu trochu orazit - na druhou stranu jsem domácnost tahla i v době, kdy jsme pracovali oba...navíc jeho matka, je tak ochotná, až je to k vzteku, s jejím přístupem nemám šanci, protože jakmile je potřeba něco udělat, vyřídit, tak přiskočí maminka, okamžitě se nabídne, doběhne, udělá, vyřídí. Já její pomoc obvykle odmítám, někdy takovým způsobem, že by snad pochopil i absolutní nechápavec, dokonce jsem jí to už jednou přímo řekla - že by mi velmi pomohla, kdyby synovi ve všem hned nevyhověla, nedělala věci za něj, že mám někdy pocit, že jsem si vzala jeho matku a ne jeho...neakceptuje, byla se syny sama a vazeb se zbavovat nechce, neustále nám opakuje, že má jen nás, když to slyším, vstávají mi vlasy hrůzou.
Hlídání vnoučete beru nejen jako pomoc, ale i jako čas babičky strávený s vnoučetem. Už nevím co s tím, dokonce jsem se už chtěla rozvést, jak mě to štvalo. S manželem nejsou moc diskuze, je povahou navíc zarputilý a svojský a nechápe v čem je problém.

Chtěla bych napsat svou zkušenost s bydlením s rodiči.
Je mi přes 30. Jsem vdaná, právě čekáme druhé dítě a stále bydlíme s mými rodiči.
Toto soužití má samozřejmě své nevýhody, ale z mého pohledu mnohem více výhod pro obě strany.
Nikdy nikdo v naší rodině není sám, pokud zrovna nechce.
Práce v domácnosti a kolem domu se dělí na 4 dospělé lidi, tudíž je každý z nás vytížen méně, než by tomu bylo, kdybychom bydleli každý ve svém. Například maminka ani já nemusíme vařit oba výkendové dny. prostě se vystřídáme.
Babička s dědou jsou neustále po ruce pro svá vnooučata a vnoučátka jsou stále po ruce pro potěchu prarodičů. To je výborné zejména v období různých krizí.
Náklady na domácnost se dělí rovným dílem, tudíž jsou poloviční.

Samozřejmě že takové klidné soužití je možné jen za určitých podmínek.
Například rodiče nikdy nevyzvídají, kam a s kým jdeme a kdy se vrátíme, nevyzvídají ani v jiných oblastech. Na druhou stranu nás vyslechnou, chceme-li si popovídat. To platí samozřejmě i obráceně. Ovšem nutno podotknout, že my zase považujeme za samozřejmé, že řekneme rodičům, když jedeme pryč na několik dní nebo když se hodláme vracet odněkud až pozdě v noci. Z jednoho prostého důvodu, aby totiž o nás někdo věděl, kdyby se něco stalo. A to kam jdeme/jedeme, také nebývá tajemstvím.
Dalším pravidlem je umět si vzájemně říct o pomoc. To byl třeba z počátku soužití problém, al ejiž jsme se to naučili. Prostě nečekat, že něco udělá druhá strana, ale domluvit se, co je třeba a že je třeba pomoci. Také my nečekáme automaticky servis a hlídání dětí, vždy se ptáme, zda mají rodiče čas a zda by mohli pohlídat vnoučata. Neposledním pravidlem je řešení soukromých záležitostí naší i "jejich" rodiny a případné odbývání manželských hádek za zavřenými dveřmi.

Předpokládám, že jednou budeme mít skutečně svou domácnost, hodláme stavět na pozemku vedle rodičů. Ale chceme zůstat po ruce tak, aby naše děti měly možnost trávit s prarodiči tolik času, kolik budou chtít a aby nás maminka s tatínkem měli co nejblíž, až přijde v jejich životě období, kdy už se nebudou moci o sebe sami postarat. Pak se nebude moci ani jedna z rodin vytrhávat ze svého přirozeného prostředí.

Uznávám ale, že model naší rodiny, je, mírně řečeno, neobvyklý a můj názor zřejmě ojedinělý.

myslim si, ze neni treba sotva narozenym detem zakladat nejake ucty nebo stavebko, uz z toho duvodu, ze za deset let bude koruna,spise euro nekde uplne jinde a za dalsich deset bude mit diky inflaci nasporena castka polovicni hodnotu. za druhe si myslim,ze deti si pak niceho nevazi. mam bratranka,kteremu rodice dali darem obrovsky byt a auto a pak se ozenil, vzal si zenskou co je na prachy a ma ho pod pantoflem a podivejme se, tento mlady manzelsky par od bratrankovych rodicu v duchodu ocekava dalsi financni "injekce",protoze uz se jim byt nelibi a chteji vetsi a nestaci jim penize. takze takto, i kdyz verite svemu potomkovi,nikdy nevite, jakou zenskou nebo chlapa si vezme a jak se k vam oni dva pak budou chovat, treba vam taky nemusi koupit ani rohlik a vy skoncite pod mostem, misto abyste meli nasetreno z mladi.memu manzelovi ani mne nikdo z nasich chudych rodicu nedal ani korunu, i svatbu jsme si platili sami a rozhodne si jich vazime vic a starame se o ne vic nez tito "rozmazlenci".

ježišmarjá, jak se může někdo vdát za někoho a nepoznat, že je mamánek?

dnešní soužití na zkoušku ve společné domácnosti před svatbou má něco do sebe, minimálně to, že mamánka včas odhalím...po pravdě, já bych se s převýchovou neobtěžovala

Já si také myslím, že by se člověk měl o sebe postarat a rodiče určitě nemají povinnost obstarat dětem byt. Spíš jsem chtěla říct, že zařídit si samostatné bydlení není vůbec jednoduché.
My už to máme za sebou dávno a přece jen v dost jiných podmínkách než dnes, a syn má ještě čas. Takže to už (a ještě) řešit nemusím. A doufám , že až syn bude dospělý, dokáže se o sebe postarat..